Honosnou vilu Pupp najdete na jedinečném místě. Byla ubytovnou i domovem pro řecké děti
Další díl seriálu Slavné vily s příběhem nás zavedl do Karlových Varů k vile Pupp. Obývala jí nejen rodina slavného hoteliéra, ale i lázeňští hosté nebo řecké děti.
Na samém konci Jarní ulice v Karlových Varech, u dnešního sanatoria Sanssouci, si pro stavbu své vily vybral místo jeden z nejvýznamnějších karlovarských hoteliérů Julius Pupp. Místo si vybral opravdu jedinečné, vila totiž stojí uprostřed přírody, nad Dorotinými nivami, na svazích obrácených směrem k jihu.
Plány na stavbu vily vypracoval známý karlovarský architekt Friedrich Seitz, dokončená byla v roce 1914. „Stavěli jí tak, jak v Karlových Varech bylo běžné. V zimní sezoně. V letní sezonu se nesmělo stavět kvůli lázeňskému provozu. Architekt vilu pojal v romantizující poloze, říká se tomu italská vila, protože má nepravidelný půdorys,“ uvedl historik Lubomír Zeman.
Ve vile nechyběly pokoje pro služku i učitelku
Pozemek, kde vila stojí, patřil původně rodině Ungerů a poté přešel do majetku rodiny Puppů. Jednopatrová stavba zastřešená mansardovou střechou byla kvůli ostře klesajícímu terénu zasazena na vysoký mohutný taras. Díky němu vypadá monumentálně a majestátně.
Hlavním vstupem se vcházelo do velké haly, kde byla umístěná fontána. Kromě ložnice, pokoje pro děti, služku a učitelku zde měli Puppovi i biliárový pokoj, písárnu nebo hudební salón a dokonce i osobní výtah. V rozlehlé zahradě nechyběla kašna nebo gloriet.
Současnost
V roce 1926 rodina vilu prodala. Budova začala sloužit pro ubytování lázeňských pacientů. Po druhé světové válce byl objekt znárodněn, sloužil jako ubytovna, později jako domov pro řecké děti, internát i dětský domov. V současné době je v soukromém vlastnictví.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.



