Ředitelská vila v Sokolově prošla od války několika necitlivými zásahy. V současné době chátrá
Další díl seriálu Slavné vily s příběhem nás zavedl do Sokolova, a to k vile prvního ředitele místních Chemických závodů. Nachází se v ulici Karla Havlíčka Borovského.
Během první světové války byla v Sokolově postavená továrna na výrobu dusíkatého vápna pro válečné účely. Východně od centra města, v blízkosti řeky Ohře, jí postavili zajatci ze zajateckého tábora v Jindřichovicích. Spolu s továrnou se stavěly byty pro dělníky a mistry, ale také pro vedení podniku.
Pro ředitele byla na svahu nad jižní části podniku postavená honosná vila označená I. Pochází z roku 1918. Architektem se stal Karl Mattusch, který působil v Chebu a v Karlových Varech, a je také autorem katolického kostela v Potůčkách na Karlovarsku.
Vila je postavená na obdélníkovém půdorysu. Na první pohled kolemjdoucí může zaujmout velký stylový vikýř. Pod okny v prvním patře bylo iluzivní chebské hrázdění se šikmým šachováním. Ve středové hale pak nechyběl krb, odkud byl přes lodžii vstup do zahrady.
Ve své vile dlouho nepobyl
První ředitel strávil ve vile jen pár let. Druhý ředitel Brunner si nechal postavit v roce 1921 menší vilu hned vedle – vilu IV, jejímž autorem byl opět Karl Mattusch. Původní ředitelská vila byla v roce 1926 přestavěná na byty pro úředníky a vedoucí pracovníky závodu.
Vložením příček vzniklo ve vile šest bytových jednotek, které patřily k nejhezčím ve městě. Měly ústřední topení, koupelny byly obložené obklady a měly teplou a studenou tekoucí vodu.
Současnost
Po 2. světové válce byla znovu upravená na byty a mateřskou školku závodů, která v ní fungovala až do roku 1989. Od té doby vila několikrát změnila majitele, prošla několika stavebními zásahy a v současné době chátrá.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.