Velikonoce v jazyce

Český název Velikonoce vychází z dávných tradic - veliká noc je symbolickým a magickým začátkem jara. Pak se tento název přenáší na nejvýznamnější svátek křesťanské církve a souznívá s nejdůležitější událostí Velikonoc. Ve staročeštině je doložena i forma v jednotném čísle - velika noc, postupně se Velikonoce stávají jménem pomnožným. Dnes někdy působí problémy vytváření tvarů - třetí pád je pouze Velikonocům, takže známým budeme přát k Velikonocům, šestý pád je o Velikonocích - tedy mluvíme o Velikonocích, sedmý pád s Velikonocemi. Podle Pravidel českého pravopisu z roku 1993 píšeme Velikonoce jako název svátku s velkým počátečním písmenem.

Velikonoce žijí dodnes v lidovém prostředí kromě jiného např. v názvu pečiva - velikonočka nebo velkonočka je typickým velikonočním pečivem, všimněme si jazykové podobnosti s vánočkou. Dalším charakteristickým názvem velikonočního pečiva jsou kynuté sladké válečky - jidáše, zatímco boží milosti představují pečivo sváteční, připravované nejen o Velikonocích. V lidové poezii a také u Jana Nerudy bychom našli slovo Velikonočka- psáno s velkým V- i ve významu bájná bytost, která je zosobněním jara.

Asi nejvýraznějšími symboly Velikonoc jsou stále pomlázka a kraslice. Pojmenování pomlázka souvisí se staročeským slovem pomladiti=udělat mladým nebo mladším, kdybychom slovo tvořili dnes, asi bychom řekli omladit. Mrskání má tedy symbolický význam, ať už pánové, použijete pomlázku, dynovačku, binovačku, šlehačku nebo tatar. Kraslice jako malované velikonoční vejce souvisí se staročeským slovesem krásiti doloženým i v podobě krásliti, tedy krášlit - malovat. A pokud je pro někoho z nás symbolem Velikonoc i zajíček, pak jde o tradici poměrně mladou pocházející až z 19. století.

S Velikonocemi souvisí i řada frazeologismů a pranostik. Pravděpodobně nejfrekventovanější frazeologismus velikonočního původu je vzít si někoho na paškál nebo brát někoho na paškál, tedy přísně jej vyslechnout. Pojmenování paškál s významem silná velikonoční svíce souvisí s hebrejským slovem pesach a jeho polantinštělou podobou pascha. Pascha žije v názvu typických velikonočních zpěvů - pašijí a také v názvu posledního týdne čtyřicetidenního půstu zvaného velký, svatý nebo také pašijový.

V lidovém prostředí jsou doložena i rčení další - např. mít po beránku znamenalo mít po naději, mít po něčem dobrém. Nikdy nebude červených vajec jísti vyjadřovalo, že nezůstane někde do Velikonoc nebo nedožije se Velikonoc. Z pranostik na dnešní den citujme - Velký pátek deštivý dělá rok žíznivý. Pro nás asi bude letos platit pranostika říkající: je-li Zelený čtvrtek bílý, bude teplé léto.