Když slovo upřímně neznamená upřímnost

Slovo upřímně je původně příslovce odvozené od přídavného jména upřímný, tedy „otevřený, bez přetvářky, pravdivý“. Původně skutečně označovalo způsob sdělení, tedy že mluvčí říká něco bez přetvářky. V současné komunikaci, zejména ve veřejném prostoru na sociálních sítích, se ale jeho funkce posouvá a současně s tím roste podle dat z korpusu češtiny i frekvence jeho výskytu. Zatímco v roce 1998 se jeho četnost pohybovala někde kolem 13 výskytů na milion slov, v roce 2018 už to bylo okolo 19 výskytů.

Výraz upřímně v současné komunikaci ani tak neinformuje o tom, že něco je pravdivé, ale funguje jako signál autenticity. Mluvčí jím předem a výslovně ujišťuje posluchače: „Teď mluvím za sebe, můžete mi věřit.“ Podobně se používají i další výrazy, třeba popravdě, na rovinu, bez obalu nebo anglicismus honestly. Tahle slova pak fungují jako částice vyjadřující postoj mluvčího k tomu, co říká.

Budování důvěry, které působí nedůvěryhodně

Jak se říká, „s upřímností nejdál dojdeš.“ A přesně proto mluvčí slovo „upřímně“ užívají. V prostředí influencer marketingu, kde je důvěryhodnost klíčová, se slova jako upřímně, popravdě, na rovinu  a další používají velmi často. Paradoxní je, že čím častěji mluvčí tyhle výrazy používá, tím méně to působí na posluchače jako záruka pravdivosti. Právě naopak. Z těchto slov se pak stává slovní vata, parazitní slova bez významu.

Takže když někdo začne větu slovem „upřímně“, neznamená to nutně, že teď začne být upřímnější než předtím. Spíš tím dává najevo, jak chce, aby posluchači nebo čtenáři jeho sdělení vnímali. Ostatně to, že v korpusu češtiny stoupá frekvence výskytu slova „upřímně“, také zdaleka neznamená, že celá naše společnost je dnes upřímnější, než byla před patnácti lety.