Znečištění od aut je patrné i 300 metrů od silnice

Jak daleko od pozemních komunikací se dostávají nejrůznější chemické látky, které produkují projíždějící auta? To je otázka, na kterou dokážou odpovědět třeba pracovníci Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, kteří dlouhodobý monitoring tohoto typu provádí. Systematicky, už od 90. let, se zkoumají vzorky mechů, které zachytávají vzdušné depozice látek. Zkoumají se i místa na Šumavě, třeba podél jedné silnice na východě Prášilska.

„Dosah u plynných znečištění je padesát i sto metrů od komunikace. Hodně záleží na terénu, jestli je stoupající nebo klesající, jestli je tam nějaká bariéra, speciálně jestli jsou tam cyklostezky souběžně s komunikací, tak tam se drží znečištění a dokonce mech je nejvíce znečištěný právě v koridoru pro cyklisty," popisuje geoobotanik Ivan Suchara.

Dříve, tedy ještě v 90.  letech se mezi nejčastější chemické látky podél silnic vyskytovalo olovo, které se do benzínu přimíchávalo jako antidetonátor. Je to ale dáno tím, že na přítomnost olova byl monitoring v okolí deseti až dvaceti metrů od vozovek zaměřen primárně. Když se začal používat bezolovnatý benzín a prakticky každý vůz byl osazen katalyzátorem, koktejl zajímavých chemických látek se zpestřil.

„Najednou se tam místo olova začaly objevovat jiné prvky. Hlavně platina, palladium, tedy ty prvky, které jsou v katalyzátorech, protože se z nich uvolňují. Dalším problémem je otěr pneumatik a vozovek. V pryži je spousta různých plnidel a ta se dostávají do ovzduší a mohou se klidně dostat i 200, 300 metrů okolo té komunikace, protože jsou to velmi jemné částice. Další jsou aditiva do olejů a mazadel, kde je řada látek, které výrobci někdy ani neuvádějí, ale je tam wolfram a další. Zkrátka u silnice nalezneme téměř cokoli," říká Ivan Suchara.

Jsou to otěry nebo obrus z brzdových destiček, třeba antimon, cín, měď, selen a další. Ale je to i prach, který se usazuje z okolí na povrch komunikace a každé projíždějící auto jej zvíří. Naštěstí silniční prach většinou tvoří těžké částice, které se nedostávají moc daleko od silnic. Ovšem u aerosolových, jemných a lehkých částic je to jiné.

„Měli jsme kontrolu u silnice z Čachrova do Železné Rudy, tak tam jsme si mysleli, že zhruba 400 až 500 metrů by bylo referenční místo, kde spad nebude, ale přesto tam některé prvky zvýšené byly, i tak daleko," dodává geoobotanik Ivan Suchara.

Problémem ve všech případech je totiž masivní dopravní zatížení, tedy jednoduše řečeno, velký provoz na silnicích a to i na Šumavě.