Šumavě vládli až do roku 1989 vojáci

7. duben 2021

V roce 1991 vznikl náš největší národní park v České republice – Národní park Šumava. Vznikl v místech, která byla z velké části turistům uzavřená, protože zde hlídali hranice vojáci pohraniční stráže. Existovalo zde hraniční pásmo – tzv. Železná opona. I kvůli tomu zde turismus byl spíše na okraji zájmu a podpory, a to přesto, že návštěvnost Šumavy – alespoň té přístupné části byla velká.

Plešné jezero s vojenskou rotou na hrázi na historické fotografii

Šumava byla od roku 1948 až do roku 1989 místem, kde vládli vojáci. Železná opona - to byly kilometry plotů s ostnatými dráty, ve kterých svého času bylo tolik elektřiny, že zabíjela vše živé, co se jich dotklo. Stály zde hlásky, vojenské roty a další zařízení. Už tehdy zde existovaly stovky kilometrů velmi dobře udržovaných cest, betonových, asfaltových, které sloužily hlavně k obslužnosti území pro vojáky a lesníky. Co se týče další infrastruktury v obcích nebo v okolí, to byl smutný pohled.

Z vojenského zařízení Poledník dnes zbyla pouze věž, která prochází rekonstrukcí (historická fotografie)

„Třeba na Velkém Boru vedle parkoviště byla skládka. Další byly různě poschovávané po lesích. Také půlhektarové, hektarové hromady hnoje navezené na loukách. Vojenské a státní statky neřešily, jestli někde něco roste. Čističky odpadních vod nefungovaly nebo vůbec neexistovaly. Díky Bedřichu Moldanovi, prvnímu ministru životního prostředí, vznikla inspekce životního prostředí. Poslal inspektory, aby zkontrolovali, jak vypadá stav infrastruktury. Už v roce 1990 sem začaly proudit peníze na nové ČOVky a likvidaci skládek," vzpomíná ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený.

Infrastruktura nejen pro obyvatele, ale i pro turisty se postupem času zlepšovala. Správa Národního parku Šumava budovala informační střediska, návštěvnická centra, zpřístupňovala celé území, vznikala nová parkoviště, poválkové chodníky do rašelinišť, nové vyhlídky, přístřešky, naučné stezky, zlepšovaly se podmínky i pro hendikepované návštěvníky.

Chalupy rostly jako houby po dešti

Ruku v ruce s tím rostla ubytovací zařízení, restaurace, půjčovny sportovního vybavení, začaly se strojově upravovat běžecké stopy. A rozrůstaly se i obce. Hlavně po roce 2000 tu začaly chalupy růst jako houby po dešti. Přitom některé se tak rozrůstat nemusely. Na přelomu 80. a 90. let totiž vznikl územní plán velkého územního celku Šumava, kde například obec Modrava měla zůstat zakonzervována v takové podobě, v jaké se nacházela právě v té době. A to podporoval i nový managementový plán tehdy nově vzniklé Biosférické rezervace Šumava.

„Bylo v něm řečeno, že Filipova Huť a Modrava jsou sídelní útvary, které jsme tehdy označovali jako kulturní dědictví a měly být zakonzervované a neměly tam přibývat žádné další domy. Měly se spíše udržovat nebo rekonstruovat ty, které tam byly. Nebyl to totální zákaz jiných domů, ale neměly tam vznikat velké stavební struktury. Šlo spíše konzervaci a zachování charakteru té krajiny," vysvětluje Pavel Hubený.

Dnes je v šumavských obcích situace, jaká je. I tak je Šumava úžasným místem, kde se dá strávit skvělá dovolená, prodloužený víkend, nebo třeba jen odpolední výlet. A to i díky tomu, že tu 30 let existuje Národní park Šumava.

autor: Jan Dvořák | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio