Stopka pro DDT zachránila sokola stěhovavého

30. srpen 2021

Sokol stěhovavý je jedinečný dravec, kterého jsme málem na planetě vyhubili. Díky tomu, že se prakticky celý svět domluvil na jeho přísné ochraně, se ho podařilo zachránit. A tak i na Šumavě stále létá nejrychlejší tvor zeměkoule.

Sokol stěhovavý létal ještě v polovině 20. století na každém světovém kontinentu. Jen v Česku se ve čtyřicátých a padesátých letech 20. století odhadovala populace na 50 – 60 hnízdících párů. O desetiletí později se však jejich počet rovnal nule. Poslední sokol v Česku byl zastřelen v roce 1962, a to u Stožecké skály na Šumavě. Paradoxní je, že už tehdy požíval sokol mezinárodní ochrany, protože jeho celosvětová populace byla na hranici vyhynutí. Sice ne kvůli lovu, ale kvůli jiné lidské činnosti – masivnímu používání chemického prostředku na hubení hmyzu DDT.

„Protože DDT bylo používané plošně, sokol je na vrcholu potravního řetězce, plus je specializovaný na lov holubů, takže se to v něm kumuluje ještě víc, než třeba v poštolkách, které loví hlodavce. To mají krátký populační cyklus, generace se rychle obnovuje, takže se to v jejich organismech tolik neukládá, kdežto u holubů ano," vysvětluje ornitolog Správy Národního parku Šumava Aleš Vondrka to, že sokol na DDT doplatil nejvíc.

V roce 2018 vyvedli sokoli 18 mláďat na osmi hnízdišťích

DDT je jedovatý koktejl, který způsoboval sokolům zásadní problém s rozmnožováním. Buď byly páry zcela neplodné, nebo se líhla nevyvinutá mláďata. Vejce měla velmi slabé skořápky, které samice rozsedla, pokud se nerozpadly bez vnější příčiny samy. Bylo tak zaděláno na vyhynutí tohoto druhu. Po zjištění, že DDT je velmi nebezpečné, docházelo postupně v jednotlivých zemích k zákazu jeho používání. První přišel v roce 1968 v Maďarsku, pak ve Švédsku, Norsku, následovala USA. V Československu byl přípravek DDT zakázán až v roce 1974. Dnes je zakázán téměř na celém světě. Jenže pro některé druhy bylo pozdě. Pro sokoly určitě. Naštěstí se ale díky přísné ochraně a zákazu DDT vrátil. První znovu hnízdící pár byl pozorován na Šumavě hned po sametové revoluci.

„První prokázaná hnízdění jsou v roce 91, 92 pro Šumavu na Černém, Čertově jezeře. Je ale taková domněnka, že jezera byla lokalita, která byla obsazovaná kontinuálně, že možná nevymizel z Šumavy. Ale doklad nemáme, protože to bylo zavřené území," dodává Aleš Vondrka.

Sokol ale v té době neměl úplně vyhráno. Vedle pytlačení bylo problémem také vybírání nebo vykrádání mláďat z hnízd. Takto mizely z volné přírody celé generace sokolů. Ještě před zhruba dvaceti lety se i na Šumavě organizovaly dobrovolnické hlídky pro střežení hnízd vzácných dravců, včetně sokolů. Dnes je zase problémem vysoká návštěvnost a nerespektování dočasných zákazů vstupů na lokality, kde sokoli na jaře hnízdí.

autor: Jan Dvořák | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio