O slově holenku
Četli jste jako děti veršovanou pohádku Perníková chaloupka od Františka Hrubína začínající slovy: Odkud ten náš holub letí? A vzpomínáte si na verš Viděls také Mařenku? Jakpak by ne, holenku!
Slovo holenku je citoslovce, kterým vyjadřujeme údiv nebo důraz. V češtině je jedním ze slov, která užíváme obvykle jen v jednom konkrétním tvaru, kterým je u holenku tvar 5. pádu. Starší podoba slova je také holečku. A v uměleckých textech se můžeme setkat i s tvarem množného čísla – holenkové.
Jak je to s původem slova?
Je to slovo praslovanské, když se zamyslíme, napadne nás možná souvislost se slovem holý, s významem lysý, tedy bez vlasů, vousů nebo tělesného ochlupení. A můžeme uvažovat o slovech příbuzných. Bude mezi ně patřit hoch, holka, holátko nebo také holičky, což jsou plody peckovin ještě neobalené dužinou. V tomto případě jde o slovo užívané hlavně na Moravě, v Čechách žije ve rčení nechat někoho na holičkách, tedy bez pomoci.
A ještě slova, která by nás jako příbuzná nemusela napadnout - holota a holomek a patří sem také pojmenování části nohy – holeň.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
