O slově holenku
Četli jste jako děti veršovanou pohádku Perníková chaloupka od Františka Hrubína začínající slovy: Odkud ten náš holub letí? A vzpomínáte si na verš Viděls také Mařenku? Jakpak by ne, holenku!
Slovo holenku je citoslovce, kterým vyjadřujeme údiv nebo důraz. V češtině je jedním ze slov, která užíváme obvykle jen v jednom konkrétním tvaru, kterým je u holenku tvar 5. pádu. Starší podoba slova je také holečku. A v uměleckých textech se můžeme setkat i s tvarem množného čísla – holenkové.
Jak je to s původem slova?
Je to slovo praslovanské, když se zamyslíme, napadne nás možná souvislost se slovem holý, s významem lysý, tedy bez vlasů, vousů nebo tělesného ochlupení. A můžeme uvažovat o slovech příbuzných. Bude mezi ně patřit hoch, holka, holátko nebo také holičky, což jsou plody peckovin ještě neobalené dužinou. V tomto případě jde o slovo užívané hlavně na Moravě, v Čechách žije ve rčení nechat někoho na holičkách, tedy bez pomoci.
A ještě slova, která by nás jako příbuzná nemusela napadnout - holota a holomek a patří sem také pojmenování části nohy – holeň.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
