Karlovarský dům smrti v Drahovicích sloužil jako márnice i úpravna těl

K budově se vypravila Jana Strejčková se zakladatelem Spolku pro dokumentaci a obnovu památek Karlovarska Jaroslavem Vyčichlem
První díl seriálu o Zapomenutých domech nás zavedl k drahovickému hřbitovu v Karlových Varech. V jeho těsné blízkosti stojí roky opuštěná budova, ve které se kromě márnice nacházela i pohřební kaple.
Nejvýznamnějším dílem karlovarského architekta Viktora Oerta je honosná budova v Hřbitovní ulici z přelomu 19. a 20. století. Roky nevyužívané budově někteří přezdívají „Karlovarský dům smrti“ a považují ho za místo s jedinečnou atmosférou, které stojí za záchranu.
Budova postavená v letech 1899 až 1900. „V levém traktu se nacházela márnice, pitevna s proskleným stropem, skladiště rakví a místnost pro lékaře. Ve spojovacím traktu byly kóje pro zemřelé a v pravém obřadní síň,“ uvedl zakladatel Spolku pro dokumentaci a obnovu památek Karlovarska Jaroslav Vyčichlo.
Budova zaujme už na první pohled. Unikátní je také její provedení. „Pro zemřelé byl vymyšlen důmyslný systém chlazení, v podlahách a ve zdech budovy jsou vybudovány větrací šachty, které i bez elektriky zajišťovaly správné mikroklima.“
Vlastníkem je město Karlovy Vary, které podle slov mluvčího magistrátu Jana Kopála stále hledá řešení, jak objekt využít. „Objekt je hezký, má historickou i technickou hodnotu, právě to ho činí ale složitým k dalšímu využití. Většina objektu je velice chladná, takže využívat ho na nějaké občanské funkce je poměrně složité,“ řekl.
Unikátní, památkově chráněná budova se veřejnosti zpřístupnila naposledy v říjnu loňského roku, kdy se v prostorách bývalé obřadní síně uskutečnil koncert v rámci Dne architektury. Ojedinělý koncert uspořádala Kancelář architektury Města Karlovy Vary.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.