Jedno z nejděsivějších míst najdete u Přebuzi. Bývalý zajatecký tábor už dávno není zapomenutý
Necelých pět kilometrů od Přebuzi na Sokolovsku se uprostřed lesa mezi rašeliništi ukrývají pozůstatky cínového dolu Sauersack. Celý areál zahrnoval desítky objektů a během druhé světové války ho nechala postavit berlínská těžební společnost.
Na okraji bývalé obce Rolava byla na náhorní plošině mezi rašeliništi vybudována za 2. světové války velká fabrika. Místo přitahuje turisty i filmaře. Je to strašidelný kus historie uprostřed krásné přírody a tajemných rašelinišť. Továrnu na zpracování cínové rudy nechala během druhé světové války postavit berlínská těžební společnost Zinnbergbau Sudetenland.
„Stavba byla projektována v roce 1940. A úpravna cínových rud rozjela provoz na plno v roce 1942 a skončila 1. května 1945. Což je mimochodem zaznamenáno i značkou na důlní mapě nedalekého dolu, který zásoboval úpravnu cínovou rudou,“ řekl geolog Petr Rojík.
Z rolavského areálu jsou dnes patrné především pětipatrové budovy zpracovatelského závodu, respektive úpravny, násypky, ve kterých stále zůstává nezpracovaná ruda, a zahušťovací nádrž. Celý komplex měl rozlohu přibližně 250 × 200 metrů, většina budov se dochovala pouze jako obrysy nebo betonové základy budov v hustém porostu.
„Je to romantický objekt, který přitahuje fantazií. I těch, kteří si představují, že tady nacisté vyráběli různé součástky pro zbraně, že se tady odehrávaly různé masakry, že jsou tady pohřbené velké počty nepřátel a tak podobně. Nic z toho není pravda. Projekt úpravny je archivně velmi dobře dokumentován,“ prozradil Rojík.
Na přelomu 60. a 70. let bylo z důvodu bezpečnosti strženo několik budov a zasypány zbytky jedné z šachet. K vidění ale stále jsou cihlové, betonové nebo železobetonové pozůstatky konstrukcí. Objekty jsou značně poškozené, propadají se boční stěny i stropní železobetonové trámy. Budovy jsou obrostlé zelení a stěnami často prorůstají i celé stromy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová