Elektrárna v Dolním Rychnově rozsvítila Sokolovsko. Ve 30. letech patřila k největším v republice

Průmyslový rozvoj Dolního Rychnova zásadním způsobem ovlivnil příchod Johanna Davida Starcka, který zde založil podnik na výrobu sazí, barev a naftalínu. Starck byl za své zásluhy povýšen do šlechtického stavu. Díky moderním strojům taky zefektivnil těžbu uhlí.

Po jeho smrti pokračoval v otcově šlépějích Johann Anton Starck, který nechal prorazit nejdelší dědičnou štolu v sokolovském hnědouhelném revíru. Štola byla dlouhá téměř tři kilometry a měla za úkol odvádět nežádoucí vodu z důlních děl Dolního Rychnova.

Jedním z nejdůležitějších milníků pro odbyt uhlí se stala výstavba sklárny na výrobu plochého skla, kterou založil J. A. Starck. Stavba byla zahájena v roce 1853. Sklářské pece byly vytápěny generátorovým plynem získávaným z místního uhlí.

Po smrti J. A. Starcka v roce 1883 vznikla na základě jeho závěti společnost „Dolové a průmyslové závody se sídlem v Dolním Rychnově“. Jednalo se o akciovou společnost, jejímž cílem byla modernizace a výstavba nových provozů a navýšení těžby a výroby. Tato společnost měla v roce 1945 přibližně padesátiprocentní podíl na celkové těžbě v rámci Sokolovska.

Počátkem 20. století byla těžební společností vybudována tepelná elektrárna, která zajišťovala elektrickou energii pro průmyslové závody a okolí. V roce 1911 se poprvé rozsvítilo veřejné osvětlení ve Falknově a posléze i v Dolním Rychnově a Tisové.

Postupně se elektrifikace rozšiřovala i do okolních obcí a v roce 1932 po jejím zmodernizování se stala největší elektrárnou severozápadních Čech. „Ve 30. letech to byla největší elektrárna. Takový předchůdce elektrárny Tisová,“ řekl ředitel sokolovského muzea Michael Rund.

Po válce převzala elektrárnu společnost Mostecko-sokolovské elektrárny. Výroba elektřiny zde probíhala až do roku 1968. Dnes objekt slouží několika soukromým firmám.