Velký boj. Některé přírodní rezervace na Šumavě se vyhlašovaly dlouhá léta

Například Milešický prales, to je smutný příběh rezervace naštěstí s dobrým koncem. Milešický prales je 10 hektarů velké území uprostřed jelení obory nedaleko Boubína. Je unikátní tím, že tam rostou opravdu statné a staré jedle. V roce 1948 se stal státní přírodní rezervací. Tato ochrana ale nevydržela dlouho. V roce 1962 se totiž pod taktovkou Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody prováděly prověrky rezervací. Úředníci, kteří hodnotili Milešický prales, jej shledali druhově velmi chudým a navrhli zrušení rezervace, což se stalo v roce 1965. Už v roce 1973 byl sice opět navržen k ochraně, vyhlášení rezervace se však táhlo desítky let. Milešický prales se stal státní přírodní rezervací až v prosinci roku 1989.

Modravské slatě|foto: Správa NP a CHKO Šumava

Podobně těžké bylo také vyhlášení rezervace Modravské slatě, které byly rezervací vyhlášeny v prosinci 1989. „Je trošku paradoxní, že už jsou zase zrušené. Tím, že vznikl národní park, tak všechny rezervace, které vznikly před národním parkem se změnily v jinou kategorii ochrany na přírodní památky a potom ministerstvo životního prostředí došlo k závěru, že rezervace vyhlášené před rokem 1989 nejsou v souladu s listinou a buď se přehlásí, nebo zruší. A když to bylo překryté národním parkem, tak ministerstvo řeklo, že to má dostatečnou ochranu, tak přelášené být nemusí. Takže Modravské slatě jsou asi od roku 2007 zase zrušené. Ano, je tam národní park, ale na to, kolik to stálo času, nervů, krve je to vlastně ztráta," říká ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený, který o vyhlášení Modravských slatí bojoval.

Jednoduché nebylo vyhlášení ani 130 hekatrového kaňonu Blanice jehož součástí je hlavně přirozený, neregulovaný tok řeky Blanice, který se změnil při povodních v roce 2002 a také unikátní pralesní zbytek zvaný Jezerní skála. „Kaňon Blanice jsme chtěli chránit na začátku 90. let. Hodně se tam rozčlenily majetkové poměry, někteří vlastníci za žádnou cenu nechtěli dát ten kus lesa do rezervace, takže my jsme se snažili s nimi vyjednávat, hledat řešení. Trvalo to ne léta, ale desítky let,“ dodává Pavel Hubený.

Na území CHKO Šumava aktuálně existuje 80 rezervací, avšak jejich rozloha je nejčastěji desítky hektarů. V rámci rozlohy celé CHKO, tedy skoro 1000 km² se tak rezervace rozkládají na pouhých jednotkách procent celkové rozlohy. Přitom míst, která by se mohla stát přírodními rezervacemi díky své přírodní hodnotě, je stále hodně.