Ta socha je nějaká těžká…

„Z lásky k bohu a církvi pracoval i zadarmo, čímž byl samozřejmě ještě oblíbenější,“ sdělil na úvod ředitel Státního oblastního archivu v Plzni a zároveň spoluautor knihy Kriminální případy a aféry ze Šumavy, Pošumaví a Českého lesa Karel Řeháček, který pokračoval

„Velice se mu povedla oprava sošky Panny Marie z kostela v Domorazi. Místní mu ji přinesli z tamní kapličky a on jim ji vrátil krásnou, jako novou, výborně zrestaurovanou. Jenže místním se pořád cosi nezdálo. Prý byla těžká. Citelně těžší, než ta původní, kterou mu odnesli.“

Ke slovu přišel nůž a nebozez

Starosta Jan Jiřík pojal podezření, zda za Hromatkovým altruismem nestojí něco jiného. „Ke slovu tedy přišel nůž a nebozez, a velice brzy bylo vše zřejmé. Namísto původního dřeva navrtali Panně Marii na zádech prkénko, vepředu objevili sádru, staré hadry a klih,“ popsal Řeháček. Jednalo se tedy o padělek.

Celou záležitost začali vyšetřovat žichovičtí četníci. Hromatek sice zpočátku zapíral, ale u soudu nakonec vše přiznal: „Z původních soch vyrobil sádrové odlitky, do nich nacpal pytlovinu, přilepil záda z prkének a vše důmyslně natřel, aby se povrch podobal starému dřevu. Vznikla tedy dokonalá faksimile. V Bojanovicích byli dokonce ze svých svatých Petra a Pavla nadšeni do té míry, že mistrovi poslali i pochvalné uznání,“ řekl ředitel SOA v Plzni.

Během domovní prohlídky u Hromatka se však téměř nic nenašlo, a tak nemohla být vyčíslena škoda. Hromatek prodával originály děl obchodníkům se starožitnostmi v Československu, ale i v zahraničí. Jeho padělatelství byla nakonec učiněna přítrž – v lednu roku 1928 byl zatčen.

Jak probíhal soud s truhlářem a jak to nakonec celé dopadlo? To se dozvíte v přiložené reportáži.