Kamarádku zavraždila kvůli botám. Čekal ji pak nepěkný život s tragickým koncem
Psal se 10. červen 1916. Dvě 15leté kamarádky se vracely domů z práce v bolevecké střelnici. Do poslední chvíle asi ani jedna netušila, že cestu domů už absolvuje jen jedna z nich. Dodnes můžete na okraji Plzně najít upomínku na tuto událost v podobě kříže.
Jelikož to domů Barbora Pávová ani Marie Bíbová neměly nejblíž, posadily se na chvíli po cestě v Boleveckém polesí a přepočítávaly výplatu. „Každá měla zhruba necelých 15 korun. Krom toho ukazovala Barbora své kamarádce nové boty v hodnotě 40 korun. Ačkoliv spolu do té doby vycházely velmi dobře, byly to prostě kamarádky puberťačky, tak Marii najednou popadla touha po těch botách, vytáhla svůj malý kapesní nožík a Barboru 7x bodla zezadu do krku. I když se Barbora pokoušela bránit, jednoduše vykrvácela,“ popsal hrůzný čin předseda spolku Zestínu Lukáš Houška. Ten dále pokračoval:
„Jakmile Marie čin dokončila, zřejmě jí vše došlo. Naprosto chladně ale nakonec provedla jednoduchou úvahu. Boty vzala, zahodila do nejbližšího keře, vzala své kamarádce peníze a odešla. Boty tedy neužila, a nakonec ani výplatu své kamarádky. Ukradené peníze totiž raději schovala doma do stěny.“
Houbaři z Bolevce našli tělo
Tělo mrtvé Barbory Pávové nalezli druhý den houbaři z Bolevce. Přivolaní policisté následně našli zakrvácený nožík, a tak se dali do vyšetřování. „Nebylo to nikterak složité, jelikož se Barbora nestýkala s tolika lidmi. Jedna z prvních stop tedy vedla přímo k Marii Bíbové, kterou u ní doma vyslechli,“ řekl Houška.
Zpočátku zapírala a vymýšlela si historky o tom, jak s Barborou po cestě z práce potkaly dotěrné vojáky. Ona měla nakonec ze strachu utéci a Barboru s nimi nechat. Vina by tak padla na ně. Policii se však její výpověď nepozdávala. Několikrát ji změnila a bylo na ní znát, že si vymýšlí. Vzali ji tedy do márnice, kde jí ukázali tělo mrtvé kamarádky. Marie to nakonec nevydržela a přiznala se.
„Trest ji neminul, jenže jakožto 15letou nedospělou ji čekal trest poněkud nižší, a to 4 roky těžkého žaláře. V den výročí svého hrůzného činu měla navíc daný půst, aby si na to, co provedla, vzpomněla o to lépe,“ sdělil Lukáš Houška.
Jak to bylo s vražedkyní dál a jaký byl její konec? Poslechněte si víc v přiložené reportáži.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
