Stopování zvířat na Šumavě je dobrodružné, ale složité
Stopování zvířat je pro lovce základním prostředkem, jak se dostat ke kořisti. Pro vědce je to zase základní prostředek pro to, jak se o sledovaném zvířeti dozvědět více informací. V každém případě je stopování zajímavou, lehce dobrodružnou činností, která ale není vůbec jednoduchá.
Na Šumavě se v rámci sledování nejrůznějších druhů zvířat už desítky let využívá stopování, jako základního prostředku pro monitoring. Stopuje se jak běžná zvěř, jak třeba jeleni, ale hlavně vzácná a ohrožená zvířata – vydra říční, bobr evropský, ale také pro Šumavu typický rys ostrovid a v posledních letech také intenzivně vlk obecný.
„Využívá se moderní technika, zapne se klasicky stopař, abychom měli zaznamenanou naši trasu, tím se zaznamenává i trasa zvířete, takže zpětně z tohoto můžeme vyčíst, že jsme šli třeba pět kilometrů po stopě. Jak probíhá stopování? Standardně najdeme první stopu, té se chytíme, pak se po ní jde. Většinou se střídáme, protože i jasná stopa na sněhu vyžaduje celkem úsilí se jí držet, za chvilku z toho bolí oči," popisuje zoolog Vladimír Dvořák ze Správy Národního parku Šumava.
V průběhu stopování se odebírají i genetické vzorky, například trus, nebo když vlk značkuje své teritorium, odebírají se vzorky moči. Zároveň je třeba pro potřeby komplexního monitoringu zaznamenávat jakým terénem zvíře procházelo nebo jestli interaguje s okolním prostředím.
„Dá se zaznamenat i rychlost, jestli je zvíře v chůzi, v klusu, jestli těch zvířat je tam více, jestli se třeba vlci shromažďují nebo se naopak rozbíhají. Dají se zjistit neuvěřitelné věci, včetně toho, že se můžete dostat do jejich pelechů, kde mají ve sněhu vyležené místo a zjistíte třeba, že vlčice hárá a jiné podrobnosti," dodává Vladimír Dvořák.
Dobrý stopař přitom dokáže určit také stáří stop. K tomu je ale potřeba, aby sledoval vývoj počasí. V podstatě je malým meteorologem, protože přesně to mu může pomoci v komplexním monitoringu. „Samozřejmě je to vždycky odhad, není to přesně na hodinu, ale dejme tomu, po nějakých velkých deštích se dá odvodit třeba stáří dvoudenní, třídenní a podobně," dodává Dvořák.
Taková terénní práce má pak také svoji dohru v teple kanceláře, kde je nutné stopování zaznamenat a případně zpracovat také sebrané pobytové znaky. Prostě, stopování, které má mít smysl a má nám dát obrázek o sledovaných zvířatech, je docela těžkou disciplínou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
