Slovo povděk se samostatně podle Slovníku spisovné češtiny neužívá

Slovo „kvitovat“ byl původně termín z oblasti finančního práva. Kvitovat zde znamenalo „potvrzovat nebo jednorázově potvrdit příjem něčeho, zvláště peněz, například splaceného dluhu“. Dříve se slovo kvitovat používalo i v hovorovém tvaru „kvitýrovat“, psáno s tvrdým, ale i s měkkým i po t, a neslo význam „vzít na vědomí, přijímat, uznávat, např. ve větě „diváci kvitýrovali branku projevy nadšení“. V současnosti je tento tvar už chápán jako zastaralý. Zajímavý je ale ještě jeden význam slovního tvaru „kvitovat“. Tohle slovo totiž někdy v dobách Rakouska-Uherska v rakouské armádě znamenalo také „vzdát se důstojnické hodnosti a aktivní služby“. Ve Slovníku spisovného jazyka českého jsou uvedeny příklady jako „musel kvitovat z vojny“ nebo „hodně důstojníků kvitovalo“.

Stejné slovo najdeme například i v dnešní angličtině. Fráze „quit the job“ v ní znamená „odejít z práce, dát výpověď“, ale pozor, nikoli „být vyhozen“ nebo „dostat padáka“. Kvitovat prostě znamená spíš „přijmout nebo uznávat něco“.

Povděk se nepoužívá

Ve Slovníku spisovné češtiny najdeme u hesla „povděk“ poznámku, že se v tomto tvaru neužívá, vyskytuje se převážně v 7. pádě ve frázích jako „přijmout s povděkem“ nebo právě „kvitovat s povděkem“, tedy „vděčně“. Nesmíme si ale představovat žádnou vděčnost až za hrob. Povděk je spíše umírněná emoce. Slovník spisovného jazyka českého vysvětluje slovo povděk jako „uznalé uspokojení, potěšení nebo uznalou radost“. Kvitovat něco s povděkem tedy znamená přijmout něco s uznalou radostí, ta fráze vyjadřuje mírně spokojené uvolnění, že je něco za námi, že se něco stalo tak, jak mělo, například, že se někdo správně rozhodl, udělal něco dobrého, nebo že byla ukončena nějaká naše povinnost nebo závazek.