Přijď na půl jednou

V češtině mámě několik výrazů označujících polovinu: nesklonné půl, pak půle, což skloňujeme podle vzoru „růže“, no a také půlka a polovina, obě skloňované podle vzoru „žena“. Všechny tyto výrazy se pojí se slovem označujícím „půlený“ předmět a ten má tvar druhého pádu, třeba: půl (koho čeho) jablka, půle jablka, půlka jablka, polovina jablka.

Pomůžu si jednak tím, že si řeknu raději jiné slovo než nesklonné půl, třeba půlka. Dál si dosadím slovo hodina, které se v běžné řeči obvykle vypouští, a dám ho do příslušného tvaru. Takže když váhám, jestli mám říct na půl jedné nebo na půl jednu nebo na půl jednou, řeknu si přijď na půlku (koho čeho) hodiny, tedy druhý pád a k tomu musí být i příslušný tvar druhého pádu slova jedna, tedy na půlku jedné. Tím pádem mám jasno, náležitá formulace pro formální, spisovné vyjadřování je přijď na půl jedné.

Slovo půl je nesklonné, a proto ne zrovna silně signalizuje, jaké mají být náležité vztahy jednotlivých členů ve větě. Také se vypouští slovo hodina, takže další opora pro příslušné vztahy ve větě se tím vytrácí. Proto slýcháme obrat přijď na půl jednu. Tady se to jednu vlastně nenáležitě podřizuje předložce na, která se pojí se čtvrtým pádem. No a na půl jednou vzniká nápodobou řadových číslovek, tzn. jako máme na půl druhou, vytvoří se podle toho na půl jednou.

Určitě je zajímavé i to, že se sice říká přijď na půl druhé, třetí apod., ale neříká se přijď na půl první.