Paní radová byla v pořádku za první republiky a je i dnes

Posluchač uvádí: "Jeden člověk z mého okolí má pracovní funkci vrchní ministerský rada. Není na tom nic zvláštního, avšak oním člověkem je žena. Nenapadá mne způsob přechýlení této funkce. Ministerská radová připomíná první republiku a manželku pana ministerského rady. Zdá se, že pracovní funkci nelze přechýlit."

Přechýlená podoba radová je v povědomí nemalé části uživatelů češtiny spojována s první republikou a filmy pro pamětníky, kde vystupovaly nejrůznější postavy manželek pánů radů a obvykle nebyly vykreslovány zrovna pozitivně. To je přesně ten důvod, proč se našemu tazateli zdá podoba radová nepřijatelná.

Už v Příručním slovníku jazyka českého z let 1937 až 1957 je ovšem přechýlená podoba radová zachycena jednak ve významu „manželka rady“, jednak ve významu „žena v úřední hodnosti rady“. Ten druhý význam je přitom doložen výmluvným dokladem z tehdejších Lidových novin, který zní: "Na pražské radnici se smí užívati pro ženy jen správných titulů rodu ženského, na příklad: radová, komisařka, elévka, oficiálka". Příznačné je na něm zejména to, že dokládá jazykové zvyklosti v úředním či šířeji řečeno pracovním prostředí, kam tento výraz primárně patří, jednak je tam jasně řečeno, že jde o správné tituly, tedy že přechylování názvů pracovních pozic bylo už tehdy považováno za náležité a výraz radová nebyl výjimkou.

Radová je v pořádku

Některé jazykové problémy mají opravdu tuhý kořínek. I v současné době se totiž setkáváme s pochybami, jestli se vůbec mají pracovní pozice přechylovat, tedy jestli třeba na vizitce má být Jana Nová – praktický lékař pro dospělé nebo Jana Nová – praktická lékařka pro dospělé. Ostatně o této problematice už jsme v jazykových koutcích hovořili a upozorňovali, že Jana Nová – praktická lékařka pro dospělé je přirozená varianta a dali bychom jí přednost.

Sice je žen ve funkci radových poměrně málo, a proto tento význam nemáme zažitý jako primární, ale od toho je třeba se oprostit.