Když nevíme, na koho žárlíme
Odpovídáme na nelehký posluchačský dotaz, jaký je směr žárlení. Posluchač uvádí příklad: dejme tomu, že mládencova milá tančí s cizím hezounem. Žárlí pak mládenec na milou, nebo na hezouna?
Sloveso žárlit nepatří mezi slovesa, která by vyjadřovala směrové určení, např. vjet někam, vycházet, vzlétnout apod. Jak je z příkladů patrné, jedná se především o slovesa pohybu a z hlediska dotazu je u nich důležitá jedna věc: pokud vyžadují ve stavbě věty další doplnění, tak s vyjádřením směru souvisí i určitá pádová vazba. Tedy: vjet do přístavu, vystoupit na vrchol, přiběhnout k němu.
Uvažujeme-li o významu slovesa, pomůže nám definice významu např. Slovníku spisovné češtiny: žárlit 1. (chorobně) nevražit na milovanou osobu n. na někoho, koho má (mohla by mít) milovaná osoba ráda: žárlit na svou ženu; žárlit bez příčiny; žárlit na ženina kolegu; 2. závidět někomu úspěchy, řevnit: žárlit na spolužáka; 3. nepřát, závidět něco: žárlit na něčí úspěchy; žárlit na manželovy zájmy.
Z vymezení významů a z příkladů u slovesa žárlit vyplývá, že sloveso ve své významové struktuře nevyjadřuje směr děje a pojí se nejčastěji s předložkovým 4. pádem.
Takže na koho nebo na co žárlíme, je dané jen naším emočním stavem a také tím, co přesně chceme vyjádřit a k tomu nás slouží slovesná vazba.
Původ slovesa
Souvisí se slovem žár, a pravděpodobně jde o slovo přejaté z polštiny s posunem významu. Polské źarliwy znamená horlivý.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
