Jsem pamětnice nebo jsem pamětnicí? Rozdíl je v trvalosti vyjádření

Z hlediska jazykového se jedná o konkurenci užití tvaru 1. a 7. pádu u podstatného jména v přísudku jmenném se sponou, a to konkrétně po slovese být/bývat. Jednoduše - za náležité můžeme považovat obě vyjádření, tedy podstatné jméno může stát v 1. i 7. pádě, ale užití tvaru podstatného jména s sebou přináší významový rozdíl.

Rozdíl je v trvalosti vyjádření

Užijeme-li tvar 1. pádu: jsem pamětnice, z našeho vyjádření vyplývá, že jde o stav stálý, trvalý, u tohoto konkrétního vyjádření trvající delší dobu; naopak u vyjádření – jsem pamětnicí – se jedná spíše o stav platný jen momentálně nebo kratší dobu. V tomto případě je významový rozdíl jemný, můžeme tedy použít obě vyjádření.

Jak je to s pravdou? Něco je pravda, nebo ne - jde o jev trvalý. Zde je vhodné užít pádu 1., tedy – je pravda, že… Jinak je tomu u povolání nebo funkcí: konstatujeme-li, že sestra je primářka, můžeme předpokládat, že funkci vykonává většinu života, je to ale méně pravděpodobné. Naopak řekneme-li, že sestra je primářkou, jde o aktuální stav, popř. stav na nějakou dobu, přechodný. V těchto případech je vhodnější volit 7. pád podstatného jména.