Jedovaté, léčivé i magické. Příběh jmelí

29. prosinec 2021

Jmelí se v posledních třech staletích stalo jedním ze symbolů Vánoc. Probíhají pod ním zamilované polibky, zlacené větvičky zdobí vánoční stůl a zelené snítky ochraňují vchody domů. Jak to, že se právě tato rostlina stala součástí svátků Ježíšova narození?

Důvod takového spojení není tak těžké uhodnout. Ve sváteční době, kdy už jsou větve listnatých stromů dávno holé, je jmelí stále sytě zelené, na­víc bývá ozdobeno bílý­mi plody. Rostlina žije v korunách stromů, obejde se bez kořenů v zemi, a byly jí tak přisuzová­ny magické vlastnosti.

Z botanického hlediska se jedná o rod poloparazitických rostlin z če­ledi santálovitých, jichž jsou desítky různých druhů. Mluvíme-li o jmelí, máme u nás zpravidla na mysli to bílé (Viscum al­bum). Usazuje se na stromech a keřích a čer­pá od nich vodu a mine­rály, na rozdíl od pravých cizopasných rostlin však provádí vlastní fotosynté­zu.

Jmelí jedovaté, nebo léčivé

Jak známo, jmelí je jedovaté. Požití jeho bobulí vyvolává nevolnost, bolesti hlavy a výjimečně i smrtelnou otravu. Občas ale bylo považováno za léčivé. Zajímavá je tajuplná otázka dlouhověkosti jmelí. Ono totiž samo neumírá! Odchá­zí až se svým hostitelem. Známe tak případy tisíc a čtyři sta let starých cedrů, které ovíjí právě tak staré jmelí.

Představy o zvláštní moci jmelí pochá­zejí z antických dob. I když jde o rostlinu cizopasnou a jedovatou, byla bůhvíproč považována za blahonosnou, ochraňující a užitečnou. Dobové prameny hovoří o tom, že staří Římané věšeli snítky jmelí nad vchody domů kvůli ochraně svých domácností. Za stejným účelem jím své příbytky také vykuřovali. Zlatá ratolest, pomocí které hrdina Aeneas našel vchod do podsvětí, bývá také považována za jmelí.

Jmelí vánoční

Jmelí jako součásti vánočních tradic je doloženo nejpozději v 18. století na britských ostrovech, později i ve Francii a v Německu. Své místo dostalo i v příběhu o narození Ježíše Krista. Lidové legendy vy­právějí, že bylo původně statným stromem, z jehož dřeva vyřezal tesař Josef kolébku pro malého Ježíška. O třiatřicet let později mu připadla mnohem smutnější úloha; z kmene téhož stromu byl postaven kříž, na kterém Ježíš zemřel. I tady však příběh dal jmelí nakonec pozitivní úlohu: za trest sice přesta­lo být stromem, dostalo ovšem za úkol přinášet štěstí a lásku.

autor: Zdeněk Vejvoda | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio