Je to to nejlepší, co mě mohlo potkat, říká o paličkování krajkářka

„Je to to nejlepší, co mě mohlo potkat,“ říká s nadšením Jana, zatímco v rukou obratně manipuluje s paličkami a tvoří jemné vzory na herduli. „Jsem tady z toho kraje, paličkovala už moje babička,“ dodává hrdě členka sdružení Krušnohorská krajka.

Paličkování má v Krušnohoří hluboké kořeny a jeho tradice sahá až do 16. století. Dnes se díky lidem, jako je Jana, udržuje a předává z generace na generaci. Jana Dvořáková totiž nezůstala pouze u vlastní tvorby, ale stala se i lektorkou. „Mám sedm velice šikovných děvčat, ale bohužel už jsme všechny v důchodu,“ dodala.

Spolu s ostatními se pravidelně schází každou poslední středu odpoledne na Staré radnici v Ostrově. Tato setkání nesou název Stará a znovuobjevená řemesla a jsou otevřena pro všechny, kdo se chtějí dozvědět více o tradičních řemeslech.

Návštěvníci mohou vidět nejen umění krajkářek, ale také ukázky dalších dovedností, jako je korálkování nebo drátování. „Mám ráda, když se sejdeme a můžeme ukázat, co v nás ženách ještě je,“ uzavírá své povídání Jana Dvořáková s úsměvem.

Paličkování jako umění a tradice

Paličkování je technika, při které se propojuje větší počet nití vzájemným překřížením a stáčením. Vzniká tak jemná a průhledná textilie – krajka. Krajka může být tvořena ručně nebo na speciálních strojích, ale právě ruční práce má své nezaměnitelné kouzlo a je považována za umělecké dílo.

Jana Dvořáková a další ženy z Krušnohoří udržují tuto tradici, aby ji mohly předat dalším generacím. Setkání na Staré radnici v Ostrově jsou důkazem toho, že staré řemeslo má stále své místo a hodnotu. A jak říká Jana, pro ni je paličkování nejen zálibou, ale i radostí a způsobem, jak udržovat dědictví svého kraje naživu.