Kdo chce, housle postaví. Chce to jen píli a trpělivost, tvrdí houslař

Jiří Pátek pochází z houslařské kolébky, kterou jsou Luby. Stejnou houslařskou školu jako on absolvoval i jeho otec, který se stal kytarářem.

„Těsně po válce se vyučil houslařem i můj děda. Můj praděda pocházel z houslařského Adorfu, takže to máme v rodině,“ připomněl houslař. Postupem času se stal vedoucím Houslařské školy, která se z Lubů přestěhovala do Chebu a je součástí Integrované střední školy.

Spojení tradice a moderní technologie

Přestože dnešní houslaři mají k dispozici i moderní techniku, v dílně to i díky nástrojům s trochou nadsázky vypadá, jak před 200 lety. A je to záměr. Techniku výroby houslí, dlabání, hoblování, seřizování, prověřila staletí a není na ní co měnit. „Vracíme se do minulosti a zachováváme konzervatismus," poznamenal Pátek.

Na houslařině Pátka nejvíc baví, že jde o kombinaci uměleckého řemesla, kdy vzniká esteticky a tvarově krásný předmět, který má zároveň špičkové akustické vlastnosti. „Tato kombinace je jedinečná,“ podotkl.

Přestože žákům trvá výroba houslí přibližně dva roky, a zkušeným mistrům okolo dvou měsíců bez lakování, houslař Pátek tvrdí, že vyrobit housle pro učenlivé lidi není zas tak těžké. „Je to jen otázky píle a trpělivosti. Kdo chce, a máme to tady na houslařské škole vyzkoušené, tak nástroj zkrátka postaví," uzavírá Pátek.