Bylinkářství: Cesta ke zdraví, historii a přírodě očima Kateřiny Bílkové z Krušných hor

Někdy je prvním krokem podpora nebo vliv v rodině. Kateřina Bílková si vzpomíná, že ji k bylinkám přivedla její maminka: „Mě terorizovala moje maminka, od malička jsem musela chodit s košíčkem sbírat. Vděčím jí za to, že mě k tomu donutila,“ říká s úsměvem. Tato raná zkušenost a povinnosti se sběrem bylin se postupně proměnily ve vášeň a profesi.

Znalost regionální flóry

Pro bylinkářku, jako je Kateřina, je důležité znát rostliny, které se vyskytují v jejím okolí. V Krušných horách, kde působí, se setkává s množstvím druhů: „Třezalka, aronie, tužebník, koprník...,“ jmenuje Bílková příklady rostlin, které sbírá

Bylinkářství zdaleka není jen romantická představa o procházkách přírodou a sbírání voňavých květů, znamená to také spoustu povinností. „V bylinkářském roce není čas na odpočinek. Vyběhneme v březnu, začínají se sbírat pupeny, listy. Ještě v tuhle dobu se sbírá třeba šípek. Sušíme, když je dosušeno, tak se drtí, pak se nakládá, pak se slévají a filtrují oleje. Té práce je opravdu moc,“ poznamenává Bílková.

Bylinky a jejich limity        

Sběr a zpracování bylin vyžaduje nejen znalosti, ale i trpělivost a pečlivost. Každý krok od sběru po sušení a výrobu různých přípravků musí být proveden s ohledem na zachování léčivých vlastností bylin.

Přestože se bylinky mohou zdát jako všemocný lék na všechny neduhy, Bílková upozorňuje, že to tak není. „Často se mě ženy i muži ptají, jestli mám něco na hubnutí. Ano. Nad bylinkárnou v Jáchymově je žlutá turistická značka. Doporučuji po ní jít dvakrát denně na Klobouk,“ říká s nadsázkou. Tímto úsměvným příkladem zdůrazňuje, že zdraví a hubnutí jsou záležitostí komplexního přístupu, nejen užívání bylin.