Emotikony, smajlíky a emodži. Můžou i škodit

Z elektronické komunikace pronikají tyto obrázky někdy i do tištěných textů, které dneska vesměs také píšeme na počítačích. Ale třeba v úředních nebo oficiálních dokumentech není jejich používání vhodné, protože úřední komunikace primárně neslouží k vyjadřování emocí.

Slovo emodži nám sice připomíná slovo „emoce“, ale ve skutečnosti tohle slovo pochází z japonštiny a jedná se o spojení dvou slov, a to „obrázek“ a „znak“. Je to tedy jednoduchý obrázek, který je nositelem nějakého znaku nebo informace, a nemusí to být nutně informace o emocích. Nejsou to zdaleka jen smajlíky a rozhodně neslouží vždycky jenom pro zábavu nebo zpestření textu. Často se používají v reklamních elektronických textech, kde mají za cíl upoutat pozornost či asociovat nějakou představu, například přátelství, oslavu, společný zážitek, sdílení. Mají přesvědčit zákazníka, aby si koupil produkt, vyvoláním pozitivní asociace.

Emodži můžou i škodit

Jejich význam v komunikaci určité skupiny lidí se může posunout, změnit, začnou se pak používat jako takzvané argotické znaky, tedy znaky, kterým rozumí jen zasvěcení. Využívají se ke komunikaci o nelegálních činnostech a akcích, kterou nemají odhalit ostatní mimo danou skupinu, např. k domlouvání mezi sexuálními predátory na sociálních sítích.

Argot - mluva lidí z okraje společnosti

Argotické prvky se objevují často v komunikaci mnoha lidí, kteří prostě chtějí něco utajit. I pomluva mezi dvěma kamarádkami může být formulována argoticky pomocí obrázků, tak, aby jí třetí kamarádka nerozuměla. Emodži se objevují třeba při šikaně ve školách a učitelé často vůbec netuší, proč pár obrázků vyvolá u jejich žáků prudké citové reakce, jako je strach, vztek nebo pláč. Jedná se zkrátka o jazyk, o kterém je dobré vědět, nepodceňovat jeho možnosti a o jeho významech přemýšlet. A nepíší se jím jenom zábavné historky.