Co mě přivedlo do rozhlasu? Skromně musím konstatovat, že už 35 let si plním svůj sen – ještě jako student brněnské elektroprůmyslovky jsem si tehdy v duchu, cestou kolem brněnského rozhlasu, říkal „tady bych jednou chtěl pracovat“.
Zatímco se mí spolužáci věnovali věcem zcela jiné povahy, já poslouchal Rytmus na Vltavě, tehdejší stanici Hvězda a rakouskou hitparádu s Udo Huberem na Ö3, a pak, když začátkem 90. let přišla ta příležitost zasednout za mixážní pult v soukromém rádiu, byl jsem ve správnou dobu na správném místě. V roce 2017 jsem pak dostal lano, které mi hodili Jaromír Ostrý a Jiří Kokmotos a já tak můžu být společníkem těch, kteří mají i dnes v době podcastů a sociálních sítí rozhlas za člena rodiny.
Můj oblíbený rozhlasový pořad/podcast: Obecně Radioknihy, ale i Písničky, které nestárnou a rozhovory kolegyň a kolegů se zajímavými hosty.
Kým jsem mimo rozhlas: Někdo by řekl lenochem, já ale říkám zahrádkář s minimem námahy a maximem výsledků.
Koho/co rád poslouchám: Pop music 70., 80. a 90. let. A přes internet i řecká rádia.
Kde to mám (v Brně/na jižní Moravě) rád: Na Pryglu, pokud možno v blízkosti místa, kde čepují dobré pivo.
Kam bych se chtěl podívat: Řecko je místem, kde bych si uměl představit svůj důchod. (Jen to ještě chce najít olivový háj s domkem, kde bych mohl být s našimi labradorkami.)
Vadí mi: Dnešní rozdělení společnosti, ty příkopy mezi námi, které mnohdy prohlubují ti, kteří by se měli snažit spíš o jejich zasypávání.
Umím: Klingonský pozdrav, řecké stifado a zvednout z podlahy list papíru prsty pravé nohy.
Sbírám: Detektivky s Nero Wolfem a fotografie manikúry mých přítelkyň a kamarádek.
Všechny články
-
Sobotní Noční linka: Orientační schopnosti žen versus orientační smysl mužů
Muži sice umějí lépe číst v mapách, ale pokud si má někdo vybavit projetou trasu, pak jsou lepšími navigátorkami ženy.
-
Čtvrteční Noční linka: Všude a ve všem vždy poslední
Leckdo řekne, že být ve všem nejlepší je přímo příkaz doby. Ale nebuďme maximalisty, ani těmi, kterým stačí být prostě jen dobří a pohlédněme na opačnou stranu.
-
Středeční Noční linka: Kdo má navždy místo ve vašem srdci?
Už víc než dvacet let připadá na dnešek Světový den srdce. Srdce máme jen jedno a pečovat o tento nejvytrvalejší sval našeho těla bychom měli každodenně a zodpovědně.
-
Sobotní Noční linka: Úplně stejní versus úplně jiní než rodiče
V naprosté většině případů jsou pro nás rodiče vzorem. A byť si to chvílemi neuvědomují, působí na nás jako vzory, i když jen telefonují nebo vykonávají domácí práce.
-
Středeční Noční linka: Chvála pohybu (den bez aut)
Někdo začíná den aspoň pěti kilometry běhu, jiný nedá dopustit na pravidelné večerní procházky a pro někoho platí, že cokoliv rychlejšího než chůze je ponižující.
-
Úterní Noční linka: (Jen) Přátelství mezi mužem a ženou
Téma, které navrhla jedna z posluchaček a vybral jej jiný posluchač při zatím poslední Noční lince z Brna – čisté přátelství mezi opačným pohlavím.
-
Čtvrteční Noční linka: Můj život jako film, můj život jako kniha
Možná vás už to taky napadlo - čtete knihu (nebo se díváte na film, sledujete divadelní představení) a najednou vám bleskne hlavou “To je jako v mém životě!”.
-
Středeční Noční linka: Věci, kterých se prostě nedokážeme zbavit
Dnešek je v kalendáři světových dnů zasvěcen úklidu, a tak se společně podívejme na věci kolem nás. Opravdu je všechny potřebujeme?
-
Sobotní Noční linka: Co chci ještě zažít
Říká se, že dokud má člověk cíl, nemyslí na nemoce a bolesti. Také se říká, že tam, kde je cíl, je i cesta, ale zůstaňme (alespoň v dnešní Noční lince) u vašich cílů.
-
Čtvrteční Noční linka: Překvapení na cestách
Život je plný překvapení. Ale je rozdíl, když vás velká i malá překvápka zastihnou doma, na místech, která znáte důvěrně, anebo na cestách.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 34
- 35
- 36
- 37
- 38
- …
- následující ›
- poslední »