Bez ohledů, bez rozpaků, bez zábran. Prostě bez skrupulí
Přídavné jméno bezskrupulózní je dnes často užíváno hlavně v publicistice. Vychází ze slova skrupule, které známe jako součástí frazému mít nebo naopak nemít skrupule či jednat bez skrupulí. Skrupule jsou slovem pocházejícím z latiny, v níž skrupulus původně označoval ostrý kamínek.
Dnes skrupule mají význam pochybnost nebo rozpaky. Ve SSJČ jsou ještě uváděny významy úzkostlivá pochyba, váhání, ohledy. Slovo je ženského rodu a v současné češtině je užíváme podle dokladů v Českém národním korpusu jen v množném čísle, např. být bez skrupulí. V 19. století a později v obecné češtině žila ještě podoba v mužském rodě skrupul nebo škrupul a škrupule také s významem vrtochy.
Slovo se dnes v češtině užívá v podobě skrupule a v jeho odvozeninách. Není úplně běžné, a tak se můžeme setkat i s přesmyčkou skurpule. Je to stejné jako třeba u slova permanentní a jeho přesmyknuté nevhodné formy pernamentní. Setkáváme se také s pochybnostmi o podobě zápisu - třeba zkrupule.
Bezskrupulózní můžeme chápat jako úzkostlivý nebo bez rozpaků a v současnosti se užívá stále více také jako synonymní vyjádření slov bezohledný, postupující tvrdě, bez zábran.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
