80. léta na Šumavě: podnikové chaty, minimum hotelů, penziony žádné
Dnešní Šumava je z pohledu turistiky velmi přívětivá. Na celém území národního parku i CHKO existují stovky kilometrů turistických tras, cyklotras a v zimě si tu vyznavači běžek mohou užívat zase stovky kilometrů strojově upravovaných lyžařských stop. A tuto nabídku doplňují hotely, penziony, apartmány a také desítky restaurací a stánků s občerstvením. Jak tomu ale bylo před necelými čtyřiceti lety?
Šumava, tedy jak Národní park, tak také Chráněná krajinná oblast, patří mezi jedny z nejnavštěvovanějších oblastí v České republice. Návštěvníci zde hledají nedotčenou přírodu, klid, pohodu, ale také odpovídající služby – vedle skvěle značených turistických a cyklistických tras, také informační servis a hlavně dobrou úroveň ubytování a gastronomie. Ve druhé polovině 80. let tomu ale tak zdaleka nebylo.
„Šumava byla málo navštěvovaná, záměrně nebyla navštěvovaná, protože tady byla hranice, jak se říkalo, míru a socialismu. Za Srním už šly dráty, byl tu vojenský a hraniční prostor, kam se samozřejmě nesmělo, takže turistika zde byla velmi omezená. Pouze v roce 1980 byl zde hotel Šumava, který vystavěla Jednota Sušice. Ubytování v soukromí tu téměř neexistovalo, penziony také neexistovaly, někde jezdili čundráci. Turismu tady bylo minimum," potvrzuje Václav Sklenář, který na Šumavu přišel v polovině 80. let a vedl jedno z největších rekreačních zařízení na Šumavě, hotel Šumava v Srní.
Právě čundráci, či trampové byli specifickou skupinou lidí, kteří v rámci svého pobytu v přírodě nepotřebovali žádný luxus. Dnes se takový druh turistiky opět dostává do popředí zájmu především mladé generace, jenže opět v porovnání s tehdejším vybavením čundráků a dnešními možnostmi oblečení, vybavení dnešních outdoorových nadšenců, se nedá porovnávat. Šumava si však stále drží jednu zajímavost. Už v 80. letech fungoval kemp Antýgl, na břehu řeky Vydry v přímém sousedství velmi vyhledávané naučné stezky Povydřím.
„To byla ve své době špičková, výjimečná záležitost. Tenkrát stanování bylo běžné. Nejezdilo se s karavany, jako se jezdí dnes, takže i ten Antýgl byl zajímavý. A na Modravě byl pouze hotel Zlatá stezka, což měla také Jednota. Ubytovací kapacity patřily více méně podnikům," dodává Václav Sklenář.
A právě proto, že většina ubytovacích kapacit na Šumavě patřila nejrůznějším podnikům, z různých částí tehdejšího Československa, absolutní většinu návštěvníků Šumavy tvořili právě jejich zaměstnanci, kteří přijížděli na takzvané podnikové rekreace, případně výběrové odborářské rekreace.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.