Z nemanželského syna vyrostl geniální inženýr. Vyprojektoval Schwarzenberský kanál
Vodní dílo zvané Schwarzenberský kanál patří mezi mimořádné ukázky lidského umu. Přes 50 kilometrů dlouhý kanál, kterým se dopravovalo dříví do Vídně, byl projektován Josefem Rosenauerem. Tento geniální inženýr přitom neměl jednoduchý vstup do života, ale svou pílí a umem dokázal zlomit tehdejší těžký hendikep – byl nemanželským dítětem.
Narodit se v 18. století jako nemanželské dítě ženě samoživitelce bývalo jak pro matku, tak její ratolest hodně problematické. V podstatě je to vyřadilo z normálního společenského života a navíc to s sebou přinášelo mnohá omezení. Třeba nemožnost studovat, což byl případ právě Josefa Rosenauera. Narodil se ve Chvalšinách v roce 1735 Ursule Traxlerové a Antonu Rosenauerovi. Anton však otcovství odmítl. Spor o něj byl veden celý rok. Poté co přísahal při Bohu, Panně Marii a všech svatých, že není otcem dítěte, byl Anton Rosenauer zbaven vší viny. Ale někdo tu vinu za povití nemanželského dítěte nést musel. Padla na matku a přišel i trest - 6 týdnů vězení. Ale protože pečovala o malého Josefa, nemusela do vězení nastoupit. Dodnes zůstává záhadou, jak je možné, že nemanželský syn Josef mohl užívat příjmení muže, který byl soudně zbaven podezření z otcovství.
Josef byl ale velmi chytré a bystré dítě. Ve třinácti letech nastoupil do učení, během kterého prokázal mimořádné schopnosti pro lesnictví i pro práci geometra. Po vyučení v roce 1758 požádal o služební povýšení. Jenže statut nemanželského dítěte mu bránil v možnosti jmenování lesním adjunktem, uplatnění ve významnějším povolání a služební kariéře. Jeho případ se dostal až k samotné císařovně Marii Terezii, která původ nemanželského dítěte legalizovala a umožnila mu nastoupit v roce 1759 v hodnosti adjunkta do schwarzenberského lesního úřadu v Českém Krumlově. A nejen to, Josef Rosenauer mohl studovat dál. Královsko-císařskou inženýrskou akademii ve Vídni absolvoval s výborným prospěchem.
V roce 1775 přijal schwarzenberský knížecí inženýr a geometr Rosenauer úkol upravit Mlýnský potok - dnes zvaný Horský - pod Svatým Tomášem tak, aby bylo možné plavit dříví k řece Mühl a po ní k Dunaji. A právě tady ho napadlo, že by bylo možné vybudovat delší kanál, který by dopravil dříví ze šumavských pralesů až do Vídně. Zelenou pro vybudování dnes technické památky známé jako Schwarzenberský kanál dostal v roce 1779. Se samotnou stavbou plavebního kanálu, který byl tehdy nazýván Vídeňský, se ale začalo až o 10 let později. Stavba šla velmi rychle. Důvodem bylo to, že Vídeň nutně potřebovala palivové dříví.
Dřevo se začalo plavit na první části kanálu, dlouhé bezmála 40 kilometrů, v roce 1793. A Josef Rosenauer tímto počinem získal obrovský respekt. Knížetem byl jmenován ředitelem knížecí plavby dřeva. Za svého života naprojektoval ještě stavbu Vchynicko-Tetovského kanálu a stál také u zřízení plavebního kanálu pro plavení dříví na řece Aist v Horním Rakousku. Josef Rosenauer zemřel v roce 1804 ve svých 69 letech. Necelých 20 let po jeho smrti pak byla dostavěna druhá etapa Schwarzenberského kanálu včetně 400 metrů dlouhého tunelu. Kanálem se plavilo dříví až do roku 1961, tedy plných 170 let. Za tu dobu se ze šumavských lesů touto cestou dostalo do Vídně okolo 8 miliónů kubíků dřeva. A dodnes toto dílo stavěné bez nejmodernějších vymožeností vzbuzuje údiv a respekt.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
