Vlasta Krejčová je jednou z nově oceněných chebských osobností

Vystudovala zdravotnickou školu, kterou v roce 1968 ukončila maturitou. Jako dětská sestra nastoupila do Kojeneckého ústavu v Aši, kde působila čtyři roky. V roce 1972 jí osud zavedl zpátky do Chebu. V nově postavené chebské nemocnici zakotvila pod křídly primáře Šťovíčka na oddělení neurologie. Tam měla možnost pracovat i s pacienty, kteří se svými zdravotními problémy spadali pod oddělení ARO.

V roce 1975 se jí a manželovi Jiřímu narodil syn. Rodičovskou dovolenou však čerpala pouhý půl rok. Návrat do práce jí umožnila rodina. Po několika letech a velkých úvahách Vlasta Krejčová přijala místo staniční sestry na nově vybudovaném oddělení chemoterapie. Tam čtyři roky pomáhala pacientům lehčeji snášet jejich těžký úděl.

„Každá ztráta lidského života mě osobně zasáhla. Měla jsem rodinu, manžela a syna, a ti mi dávali sílu potřebnou do dalšího následujícího dne,“ uvádí Krejčová. Práce vrchní sestry na dalším oddělení dermatovenerologie vyžadovala i doplnění vzdělání a specializace. Druhou maturitu, dvě atestace a management řízení vystudovala při práci a výchově dítěte. Práce nejen s lidským zdravím, ale především s lidskou duší, ji nasměrovala ke studiu psychologie.

Poznatky a zkušenosti využívá v poskytování pomoci a poradenství ostatním lidem dodnes

Díky své odbornosti a zkušenostem se stala Vlasta Krejčová na 17 let náměstkyní ředitele pro ošetřovatelskou péči. Personální situace v chebské nemocnici se postupem let stávala složitější. Odchod zdravotnického personálu, nedostatek sester a lékařů dopadal na celkovou úroveň nemocnice.

Tlak na stávající management byl a je stále silnější. V těchto těžkých chvílích bylo třeba spojit kolektiv, dodat lidem sílu a energii pokračovat v práci dál. „Tady jsem musela zabrat, vždy mi šlo o dobro pacientů a každý odchod sestry do zahraničí byl a je velkou ztrátou,“ popisuje. Mnoha lidem byla v jejich posledních chvílích oporou. Stala se pro celou nemocnici zdravotně-sociální pracovnicí.

Krejčová spolupracovala s oddělením sociálně právní ochrany dětí, s mobilním hospicem, kde velmi ráda vzpomíná na jeho zakladatele MUDr. Jána Cabadaje. Tuto práci vykonávala i po odchodu do důchodu.

Náročné povolání s sebou přineslo i zdravotní komplikace

Podstoupila několik operačních zákroků obou kolen a v roce 2018 následovala také operace páteře. Bohužel výsledek byl katastrofální – stlačená mícha a naděje na uzdravení mizivá. „Zhroutil se mi svět. Těžké měsíce léčby a rehabilitací mi pomáhala překonat moje rodina a také moji milí kolegové z práce. Vždyť ti všichni jsou mojí celoživotní rodinou. A to mi dává sílu,“ svěřuje se.

V den 70. narozenin jí personál chebské nemocnice připravil velké překvapení. Na velkolepou oslavu přišli téměř všichni. „Na tyto chvíle nikdy v životě nezapomenu. Před očima se mi promítl celý život, který jsem společně s těmito lidmi prožila. Jim a mé rodině patří mé poděkování. Pokud mi budou síly stačit, chci prožít každý den, jako by byl ten poslední. S láskou v srdci,“ dodává jedna z nových chebských osobností.