Vínky, něžná součást lidových krojů

Označení „vínek“ pochází od slova „vinout“ a zahrnuje celou řadu typů úvazů a zvýraznění ženské hlavy. Dívčí vínek býval úzký zdobený pásek ovinutý kolem čela. Byl znakem dívčí svobody a panenství. Mezi českými lidovými kroji najdeme ale i tzv. ženské vínky. Ty bývají o něco širší a velmi často výrazně zdobené. Na rozdíl od dívčích se nevázaly na účes, ale bývaly součástí celkové úpravy hlavy - uvazovaly se přes čepec nebo přidáním k pleně.

Chodské vínky

Vínky mívaly speciální výzdobu: nechyběly lesklé korálky, výšivky, stuhy, dokonce ani zrcátka jako symboly ochrany. V západních Čechách bývaly vínky velmi rozšířené. Na Chodsku si jich při svém pobytu všimla a popsala je i Božena Němcová. Kolem roku 1850 byly sice chodské vínky nahrazené vázanými šátky, ale tradicí vínku později obnovila vyhlášená znalkyně krojů a švadlena paní Bílková z Mrákova. Ještě později na ni navázala děvčata z Chodského souboru Mrákov, která dodnes při jejich vystoupeních můžete ve vínku potkávat.

Vínek byl na mnoha místech také součástí čepení nevěsty. Třeba na Chotěšovsku mívala nevěsta kromě pověstné chotěšovské korunky na hlavě právě také široký černý vínek (který jinak nosily i svobodné dívky) s pestře vyšívanými konci a krásnou paličkovanou krajkou.

Stříbrský vyšívaný vínek

Na Stříbrsku býval čepec u vdaných žen ovázaný modře vyšívaným vínkem zakončeným černou rostlinnou výšivkou a na koncích širokou krajkou. Svobodná dívka se na Stříbrsku od vdané ženy lišila tím, že nenosila čepec, ale přes vlasy pouze vínek, ve středu podšitý modrým plátnem s bílou květinovou výšivkou. Součástí svatebních obřadů bývalo tzv. „rozvázání“, kdy byl dívce rozvázán dívčí vínek a do kostela kráčela pouze v samotném čepci. Ten byl poté převázán vínkem pro vdané.

V Čechách se vínky nosily po celém území, zanikaly od 1. třetiny 19. století (v západních Čechách přežívaly zhruba o půl století déle). Podle etnografů pozůstatky vínků dodnes najdeme třeba u krojů na vlastním Plzeňsku – v podobě černých stužek uvazovaných přes čelo, které zároveň přidržují úvaz čepce s rozměrnou plzeňskou „holubicí“. Na Chodsku je černá široká sametka tzv. „vospánek“ součástí svatebního čepení.