Velikonoční tradice den po dni. Znáte všechny?

Zapomeňme na beránky, zajíce a vajíčka, a vraťme se o dva tisíce let zpět, kdy Ježíš vstoupil se svým průvodem do Jeruzaléma. Od té doby je pašijový týden zasvěcen zármutku a lítosti nad Ježíšovým utrpením a smrtí. Ale není vše jen černobílé; mnoho z těchto tradic pochází z doby, kdy u nás vládli slovanští bohové.

Modré pondělí – nepracovat, uklízet!

Modré pondělí, nazývané též Velké pondělí. V tento den by se nemělo pracovat, to ovšem neplatí pro hospodyně, které by měly provést jarní úklid.

Čtěte také

V Kraslicích opět funguje Velikonoční pošta. Unikátní razítko poputuje do celého světa

A proč „Modré“? Podle jedné teorie je to odvozeno od barvy látky, kterou se kdysi zdobily kostely, spíše jde ale o překlad z německého „blau“, to kromě „modrý“ znamená také „neschopný práce“.

Šedivé úterý – den vymetání pavučin

Úterý má někde označení Šedivé a někde Žluté – v obou případech se název odvozuje podle počasí typického pro tuto dobu (může být jak slunečno, tak zataženo). Šedivé prý i podle pavučin, které se měly pečlivě vymést z domu.

Škaredá středa – hlavně se nemračit

Den, kdy začíná přituhovat. Škaredá středa připomíná Jidášovu zradu, odtud „Škaredá“. Podávalo se „škaredé jídlo“ – neznamená to vůbec nijak horší nebo podřadnější. Často to byl bramborák, který se ale natrhal na kusy, aby nevypadal dobře, i když dobře chutnal.

Prý také není dobré se tento den mračit, protože by vám to mohlo vydržet celý rok.

Zelený čtvrtek – dejte si zeleninu

Den, kdy dopadne všechno dobře. Lidé věří, že všechno, co podniknou, se jim povede. Tento den je také časem odpuštění a vzájemného smíření. Pro mnohé to byl čas spojený s prací na zahradě a poli.

Pro křesťany má Zelený čtvrtek zvláštní význam. Je to poslední den, kdy se rozeznějí zvony a varhany, než odletí do Říma pro požehnání. Vrátí se teprve v sobotu večer, aby slavnostně zvěstovali zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

Čtěte také

Velikonoční nádivka z jihu Čech. O svátcích nesmí chybět

Hospodyňky v tento den pekly speciální pečivo zvané Jidáš. Jeho tvar připomínal provaz, na kterém se údajně oběsil Jidáš den poté, co zradil Krista. Jídelníček by měl být v tento den velmi pestrý a hlavně zelený. O Zeleném čtvrtku byste měli jíst špenát, zelí nebo třeba salát z kopřiv, abyste byli po celý rok zdraví. Podle jiné pověry byste se měli postit a jíst pouze zeleninu.

Čtvrtek byl také spojen s pokračováním úklidu. Hospodyně musely ještě před východem slunce zamést dům a vynést smetí na nejbližší křižovatku. Odstranění smetí z domu mělo přinést zbavení blech. Bylo také zvykem namazat krajíc chleba medem; ten, kdo ho snědl před východem slunce, měl být chráněn před hadím uštknutím nebo bodnutím vosou, hození krajíce do studny pak mělo zajistit dostatek vody.

Pro ty, kdo chtějí být při penězích šťastní, se doporučovalo počkat na poslední zvuk zvonů a při tom zacinkat mincemi.

Velký pátek – den rozjímání a ticha

Den umučení Ježíše je dnem rozjímání a ticha. Tento den je ale také obestřen záhadou - podle pověr měla země odkrývat své poklady, vodníci se objevovali na souši na svých koních a čarodějnice byly vás mohly uhranout.

Lidé byli zvyklí vstávat brzy ráno a opláchnout se v potoce, věřilo se totiž, že to přinese zdraví. Nebylo dobré nic půjčovat. Půjčená věc mohla být očarovaná. Bylo zakázáno hýbat se zemí a pracovat na poli nebo v sadech.

Také se nesmělo prát, protože by se prádlo nenamáčelo do vody, ale do krve Krista.

Bílá sobota – uklízelo se a bílilo

Bílá sobota znamenala konec půstu. Opět se uklízelo, ale také bílilo. Od toho název Bílá sobota. Druhé vysvětlení je, že to je podle roucha nově pokřtěných.

Čtěte také

Nejen mladost a zdraví, velikonoční pomlázka měla také umlčet klevety. Znáte symboliku Velikonoc?

Rušno bylo v kuchyni, kde se připravovala veškerá jídla pro slavnost Boží hod velikonoční a Velikonoční pondělí. Na pole se nosily křížky z ohořelých dřevěných větví, aby se vyprosila hojná úroda. Dívky a ženy zdobili vajíčka, zatímco chlapci a muži pletli pomlázky z čerstvého proutí.

Po západu slunce začala nejdůležitější bohoslužba celého liturgického roku- velikonoční vigilie. Před kostelem se světil oheň, od kterého si mohli věřící zapálit svíčku a odnést si posvěcené světlo domů. Od ohně také kněz zapálil paškál, velikonoční svíci symbolizující Krista a jeho vítězství nad smrtí, a od té pak svíce všech věřících. Této noci, při které křesťané bdí a modlí se, se říká velká noc, odtud název celých svátků.

Velikonoční neděle – pečení velikonočních pokrmů

V noci ze soboty na neděli vstal Ježíš z mrtvých, přichází Velká noc a po ní Boží hod velikonoční. Křesťané se v ten den radují z příchodu Pána.

Na Boží hod se pekly a v kostele světily velikonoční pokrmy (mazance, vajíčka, chléb, beránci). A kdo v ten den okusil posvěceného beránka, našel podle pověry ztracenou cestu v lesích.

Velikonoční pondělí  – nezapomeňte si pomlázku!

Tradiční den pomlázky. V našich zemích se od 14. století tento den vyznačuje tradiční pomlázkou, symbolickým rituálem - chlapci vyšlehávají dívky, aby jim přinesli zdraví, krásu a vitalitu.

Jako odměnu za tento zvyk muži obdrží barevné pentle na pomlázku, zdobená vajíčka nebo alkohol, zatímco chlapci mohou dostat sladkosti. V některých regionech chlapci polévají dívky vodou, zatímco v jiných oblastech je to naopak.

Mezi další zvyklosti Velikonočního pondělí patřilo také objímání stromů, což mělo poskytnout člověku sílu a obnovit mu energii. Součástí byl také bohatý oběd, který spojoval rodiny a přátele při společném oslavování tohoto radostného svátku.