Uvnitř kaple Zmrtvýchvstání Páně v Kašperských Horách vyvěrá pramen průzračně čisté vody
Město Kašperské Hory se může chlubit nejen bohatou historií, královským hradem Kašperk, ale také třemi kostely. Ty doplňuje hned několik kaplí. Jednou z těch nejzajímavějších je kaple Zmrtvýchvstání Páně, ve které vyvěrá pramen průzračné vody. Od 17. století sloužila poutníkům i horníkům, poslední desítky let je však jen ruinou.
Kapli Zmrtvýchvstání Páně postavili kašperskohorští v blízkosti vstupu do jedné z šachet. Horníci, kteří fárali pod zem, kde těžili zlato, tak měli poslední možnost se pomodlit. V té době se zde musel zastavit každý horník, protože právě tato sorta lidí byla velmi zbožná. Hornická profese byla, a vlastně dodnes je, nejen fyzicky a psychicky náročná, ale také nebezpečná. Proto pro ně byly doslova denním chlebem modlitby a prosby za zdraví a hlavně šťastný návrat z práce domů.
Kaple Zmrtvýchvstání Páně, uvnitř které vyvěrá pramen průzračně čisté vody, bývala také poutním místem. V období Velikonoc místní obyvatelé každý den podnikli krátkou pouť do kostela nebo k jedné z kaplí, které stály v těsné blízkosti města. Kapli Zmrtvýchvstání Páně, která stojí v lokalitě zvané Na prádle, navštěvovali poutníci na Bílou sobotu nebo o den později - na Boží hod velikonoční, kdy věřící slaví Zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Souvislost s pramenem má ta část velikonoční bohoslužby, kdy se připomíná pramen křestní vody, který má sílu lidi duchovně uzdravovat.
Místní název Na prádle nevychází z toho, že by zde u potoka ženy praly prádlo, jak by se mohlo zdát, ale z toho, že se tu v dobách těžby prala ruda, která obsahovala zlato.
Zlatý věk kaple, kdy byla opečovávaná a lidé se k ní chovali tak, jak se k takové stavbě sluší, skončil po druhé světové válce, když bylo odsunuto německé obyvatelstvo. Pro ty, co zde zůstali a pro nově příchozí dosídlené obyvatele všechno německé bylo špatné. A tak se ničilo, co se dalo. Z vyprávění pamětníků vyplývá, že obyčejné vandalství se tu tenkrát nezřídka schovávalo za dobová politická hesla: „boje s náboženskými přežitky minulosti nebo obecná potřeba likvidace nežádoucích sudetských stop“. A právě na tuto náladu doplatila kaple Zmrtvýchvstání Páně. Kdo šel kolem, hodil si kamenem. Snad i vojáci měli použít tento svatostánek jako cíl střeleckého cvičení.
Naštěstí díky pohotovosti a vlasteneckému zaujetí poválečného ředitele místního muzea Emanuela Boušky se podařilo z kaple zachránit alespoň dva vzácné umělecké objekty – asi metr vysokou barokní dřevořezbu Vzkříšeného Krista z konce 18. století a také nadživotní gotickou sochu svatého Mikuláše z konce 15. století. Obě tyto památky dnes patří k nejcennějším klenotům sbírek Muzea Šumavy.
Se samotnou kaplí to ale není slavné dodnes. Jedná se v podstatě o ruinu rozpadlých obvodových zdí, které jsou vystavené povětrnostním vlivům. Pramen v rohu kaple ale dál vyvěrá a údajně dává léčivou vodu. Střeží ho malá soška Madony s dítětem. Na stěně za rozpadlým torzem kamenné kašničky visí kříž a tak je zřejmé, že mnohým lidem není osud kaple lhostejný. A je možné, že kaple bude obnovena. Je dokonce zpracovaný projekt na její obnovu. Snad už jen ty peníze! Přece jen, nenávist vůči německému obyvatelstvu je dávno pryč a samotný název kaple Zmrtvýchvstání Páně, by měl zaručit její nový a důstojný život.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
