Tapety

... On i Sokrates, a ten se svým myšlením uměl zacházet, potřeboval posluchače a Xantipa mu hlavně za to nadávala, že je pořád pryč, u svých studentů a přátel. Ti dva prý doma trénovali a Xantipa byla filozofův první oponent, nejhlubší zrcadlo. Možná právě proto její muž tak často odcházel, možná se však i Xantipě tolik stýskalo po jeho přítomnosti, protože chtěla si s ním povídat, ale hlavně, nebýt sama. Kdyby ale tehdy existovaly tapety s obrazem někoho blízkého, měla by Xantipa doma na stěně Sokrata? Prý byla nesnesitelná, avšak měli se určitě rádi. Ona to se Sokratem také neměla jednoduché.

mladý pár|foto:Jan Rosenauer

Dnes je tedy možné vylepit někoho blízkého do kuchyně v životní velikosti na zeď, třeba jak vaří, nebo jí, na stěnu obýváku pak někoho čtoucího, či sledujícího televizi. Může být i v ložnici na zdi, někdo milý, zde ovšem ležící a spící, i když poloha není podmínkou. Představil jsem si tu situaci, že bych se rozhodoval pro někoho u mě nalepeného, kdybych byl sám. Abych pravdu řekl, nejsem si jistý, že je na světě někdo, koho bych dlouhodobě snesl v jedné pozici za zády nebo před očima. Tapeta se totiž dívá. A pořád stejně se dívá, až do příštího malování pořád stejný kukuč. Šlo by to řešit metodou závěsů, jakýchsi rolet s různými lidmi; jeden večer žena, druhý den kamarádi v restauraci, jindy, a to se vracím ke svému někdejšímu návrhu, by mohla být na zdi Šumava a já proti ní na rotopedu. Neohrožují vás auta a vy nepřekážíte jim v tomhle nastavení cyklosportu.

Jenže. Můžete tapety měnit jak často chcete, něco tady vadí. Strnulost, asi. To už jsou lepší fotky, video, nebo. Paměť. Ta je nejlepší a také jaksi nejpohyblivější. Momentky i celé sekvence jdou přehrávat rychleji, celé kazety s příběhy nemusíte měnit v nějakém přístroji, měníte si je podle přání. Že vám naskakují i nepříjemné obrázky? Ale to vám budou naskakovat i na té tapetě s někým rozesmátým. O vlastní samotě a společnosti si rozhodujeme sami. Vědomě i podvědomě. Tapety na stěnách vědomí máme univerzální, ale děj uprostřed těch obýváků a ložnic a kuchyní řídí jiní režiséři, než výrobci tapet. Nemáme to snadné, ani ten Sokrates to neměl. I on utíkal z obrazu do obrazu. Ale i když víc o tom věděl, o tom přesouvání dekorací, věděl jistě, že v tapetách to vážně není, naše samota. Souvědomí - tak se jmenuje přehrávač výkonnější než DVD. Obrázky blízkých i vzdálených tam drží lépe než papír na panelu a je to krásná hra. Ty tapety se sice prodávají dobře, ale na vlastní produkci vlastních obrázků nemají a nikdy mít nebudou. Což je dobrá zpráva.

žena