Helča z Bohumína|Zdravím všechny ponocníčky. Ještě se nemluvilo o nádobíčku. Měla jsem dětský stoleček a na něm takovou sadu porcelánového nadobíčka a moc ráda jsem si s ní hrála. Byla to fialová čajová souprava, minihrníčky, minitalířky, mini konvička, minicukřenka. Uvařila jsem čaj a dávala všem panenkám a medvídkům pít. Zabraná do hry jsem neposlechla maminku, že mám nádobíčko uklidit, aby mi mohla dát na stolek polévku. A zrovna jsem čajem krmila jednu z panenek, když maminka naštvaně shrnula nádobí se stolku. Na zem padalo nádobíčko a samozřejmě pád skoro žádný kousek nevydržel. Chtěla jsem to sbírat, ale maminka mě posadila zpět na židličku a já si polívku přisolovala slzičkami. Naštěstí další nádobíčko bylo plechové. Přeji dobrou noc a sny o našich dávných hračkách.
Petr|Zdarec náčelníku Borku,
Tož,Meďáka na bowdenu jsem měl taky a když jsem ho dostal na vánoce 1972,tak jsem z toho byl úplně vodvařenej. A samo mám ho dodnes i s origo krabicou. Byl to typ 114/115 pařížská modř. A tenkrát jsem řekl,že až budu velkej,tak si takovýho koupím. A v roce 1993 se to povedlo a dokonce i ta barva byla stejná. Jo,sen se splnil.
Borku a ty randál koule,tak ty by někde měly být doma jak dělaný z věšáku na kabáty,tak origo koupený modrý v Jiskře. Betelné nápad na téma. Velký dík Petr.
Yveta|Zdravím Vás pane Borku a Nespavce. Vzpomínáte na LEGO. Hrají si s ním i moje vnoučata. Je to úžasná hračka, která rozvíjí fantazii, a hlavně jemnou motoriku. A víte, že to byl český vynález? Ale moje hračky. Když mi byly tři roky, dostala jsem pod stromeček mrkací pannu. Dneska vím, že babička, od které jsem panenku dostala, byla zklamaná, když jsem v kočárku stále vozila medvěda. V padesátých letech byla mrkačka opravdu vzácností, ale já už měla Míšu, kterého jsem dostala do své kolébky. Medvěd byla moje hračka, kamarád, zpovědník. A to po celý život. Jsem už stará bába, ale Míšu stále mám. Už je strašně opelichaný, ale i dnes v krušných chvílích ho vytáhnu, schoulím se k němu jako malá holka, jemu si postýskám. Možná, tedy spíše určitě, jsem mnohým k smíchu, ale mně se uleví a nikoho neotravuji svými bolístkami. Dobrou noc a držte se hesla – kdo si hraje, nezlobí. PS. je těžké se dovolat na takové krásné téma :-))
Bedřich |Dobrý den moje hračka byla vláček nebo autíčka na ovládání ještě mám do dneška nashledanou
frantisek svaricek|Pane Borku a posl.N.L.Moje néjmiléjší hračky byly ty které jsem si sám udělál a dokázál jsem jim dát pohyb. nebo jsem si rád dělál,praky,luky,hlavně to s čím jsem mohl střílet po holubech,musim říct že jsem nikdy žádného holuba netrefil,až později vzduchovkou,to už jsem byl větši. Holuby jsem dokázál chytat pod řiticu ,to bylo kulaté síto.Dokázál jsem dělat i jiné hračky,třeba cvičence a hrazdě,knoflík na nitích ,se kterým jsem brnkál na okení tabulky,lodičku poháněnou kouskem mídla umistěnám na zádi té lodičky.taky jsem dělál píštaly z proutků vrby,nebo z palachu. Pane Borku ,toto by bylo lépe říct a trochu vysvětlit,dělál jsem taky takovou hračku z chroustů .Taky jsme posobě házeli hliněnýma kuličkama nabodnutýma na klacku,jednou jsem trefil Jirky pod oko a druhý den jsem ve školy zato klečél na stupínku.Pane borku ,až mě přestalo bavit hrát si s hračkama,tak jsem začál být zvědavý proč jsou holky trochu jinačí no a vyplatilo se to. Zdravim všechny účastníky N.L.FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Michal Sedlák z Myšlína|Pořad Noční linka, téma Vaše oblíbená hračka. Než jsem četl dál, pomyslel jsem si: „Nebude to tak trochu jiná noční linka?“ (Chtělo by se říct: „Freude, Freude, vždycky na tě dojde“.) Ale už jsem v obraze. Tedy, dětstvím mě provázela stavebnice LEGO. Název je utvořen z dánské věty „leg godt“, která znamená „hraj si dobře“. A já si dobře hrál. Stavěl jsem domy, věže, hrady. A s rodiči jsem navštívil dánský Legoland. Zastavte se tam taky a přestanete věřit na kvantovou fyziku. Elementární částicí je prostě kostka, nic menšího. Děti vám to potvrdí. Z kostek jsou stromy, zvířata, předměty. Na co si vzpomenete. Uviděl jsem jednu slečnu, jak sedí na lavičce. Byla tam sama, tak jsem se posadil vedle ní. Nehýbala se. Políbil jsem ji. Nic. Není divu, byla přece z kostek! Okamžik, jak ji líbám, zachytil otec fotoaparátem. Kdyby byla slečna živá a já už dospělý, příběh by měl pokračování. A takový příběh by už patřil spíš do té tak trochu jiné noční linky.
Jana Jirkov|Hezký hravý večer, kdo di hraje, nezlobí, říkává se, no jasně že si vybavuji své nejmilejší hračky a nebylo jich málo, ale ty úplně nej pro mě byly 2. Opička Opinka a panenka Zuzanka. Mám je dodnes schované. Opičku jsem dostala od jedněch lidí po jejich dětech a vyhrála jsem si s ní takřka asi 10let, byla už sice hodně ohraná, ale já ji zbožňovala, dostávala jsem dokonce někdy od mamky a babičky vyhubováno, že kvůli ní zanedbávám své krásné hračky! No a panenku Zuzanku jsem měla nejvíc ráda proto, že měla stejnou barvu vlasů jako já a dala se pěkně česat. Ručky a nožky měla ještě na elastické gumičky místo kloubů. Jednou jí odpadla nožka a tak jsme vzali gumu, co se dává do kalhot a nožku tím opět připevnili a Zuzka byla opět funkční! Dnes už mají děti hračky velice moderní, ale stejně mi přijde, že si vyhrajou nejvíce s těmi klasickými ale častokrát pozoruji, že některé děti už si ani hrát neumějí a dají raději přednost technice, jak smutné...
Hugo Falfar Olomouc|Ahoj Borku, pokud si vzpomínám, tak mojí resp. naší oblíbenou hračkou pro komunitu ulice Třída Míru v Olomouci byl šprtec, který vyrobil jeden schopný tatínek a my pak hráli ve volném čase s ním různé turnaje jako o mistra ulice třída Míru,Škrétova a Žilinská. Po letech jsem ho našel ve sklepě a posunul další generaci, pro kterou už nebyl prioritou a tak posloužil v kamnech. Škoda, né každý si váží některých věcí, které by nevyměnil ani za nic. Linkaři máte podobný názor? Já na tuto hračku už si raději nevzpomenu. Krásnou dobrou vlahou noc, která na nás padla jak by řekl básník jak košile z nevěsty přeje.Ladislav z Olomouce
Sylva|Hezký večer. Každá hračka se kterou se dalo nějak "tvořit" Třeba malé barevné dřevěné kostky různých tvarů. Ale nejlepší byl pytel s odstřižky látek z babiččina šití. A taková "hračka" mě provází celý život. Zpočátku jako šatičky na panenky, teď je našívám na "obrazy" a tašky. A můžu vás, kteří jste z Brna, o tom přesvědčit a pozvat, přijala jsem nabídku ušít a prodávat pár "recy" tašek v rámci Dne země 20.4.v parku pod Špilberkem. Bohatý program pro děti i dospělé začíná v 10 hodin :-)
