Radbuza od Chotěšova po Plzeň je samé mostní překvapení

Nad jezem uprostřed řeky ční monumentální několik metrů vysoký žulový pilíř. Na první pohled je tu již hodně dlouhou dobu. Je svědkem železniční vlečky z počátku minulého století, po které se dopravovalo uhlí z jednoho břehu řeky na druhý. Nikdo si při rušení mostu nelámal hlavu s tím, že na další desítky let bude trčet z vody. Vaši pozornost naplno zaujme to, co je na něm.

Svérázná stavba v podobě srubu z dřevěných klád. V rámci letního tábora ho tu za pár dnů dokázali postavit místní skauti. Ani oni tenkrát zřejmě netušili, že tu vydrží více než 20 let. Dodnes láká turisty, vodáky a fotografy z široka i daleka.

Čtěte také

Po proudu řeky míříme dál a zastavujeme se před historickým městem Dobřany. Tady je první ze slibované trojice zajímavých mostů a také nejstarší. Mezi mosty gotickými se jedná
o druhý nejstarší středověký most u nás. Tříobloukový most tu nahradil brod už v polovině
16. století. A také zažil kus českých dějin. Přes most táhl i Jan Žižka nebo Prokop Holý se svými vojsky. Do současné barokní podoby s omítnutými boky byl most přestavěný až v 18. století.

V Dobřanech je ještě jedna zajímavost spojená s řekou Radbuzou. Říční plovárna z přelomu 19. a 20. století. Na počátku minulého století byla oblíbeným místem pro vodní kratochvíle. Byly tu i šatny a další zázemí pro plavce. V průběhu minulého století ale plovárna upadla v zapomnění. Do dnešních dnů se dochovala jen kamenná zídka se schody na pravém břehu.

Čtěte také

Až v roce 2015 plovárnu vlastními silami obnovili místní otužilci a díky nim ji hlavně o prázdninách navštěvují i neotužilí plavci, kterým nevadí, že tu voda není křišťálově čistá jako v bazénu. Znečištění způsobují nebezpečné sinice, které rok co rok zamořují vodu pomalu plynoucího dolního toku Radbuzy.

Plavci se rádi koupají i v jediné přehradní nádrži na Radbuze – ve vodní nádrži České údolí. Původně byla tato přehrada postavena pro rekreační účely už v roce 1973.

Tehdy se ještě vodohospodářům o sinicích a jejich zamořovací schopnosti a škodlivosti pro lidské zdraví nezdálo ani v těch nejdivočejších snech. I přes špatný stav vody dnes přehrada skýtá množství příležitostí pro chvíle odpočinku u vody. Od lodiček a šlapadel, přes koupání, až po zimní bruslení. Tedy když je ta správná zima. Romantická zákoutí se skalami a zelenými stráněmi celoročně vyhledávají milenci i rybáři.

Vodní nádrž České údolí zabírá plochu přibližně 120 hektarů. Začíná u obce Valcha a klidnou hladinou zalévá poměrně mělké údolí (nejhlubší místa mají jen cca 6 metrů), až po hráz pod borskou věznicí. V roce 2012 přibyla v hrázi nádrže Kaplanova turbína. Důmyslné energetické zařízená pana Kaplana tu dokáže vyrábět až 230 kilowatu za hodinu.

Vodní nádrž České údolí vznikla v roce 1973|foto: Pavel Halla

Od hráze pokračujeme po levém břehu Českým údolím až k druhému zajímavému mostu naší výpravy. Jde o první celosvařovaný obloukový most u nás s rozpětím přes 50 metrů. Dokončen byl už v roce 1933 Škodovými závody a dnes je technickou památkou. Dodnes také nese jméno po českém obrozenci a vlastenci Miroslavu Tyršovi.

Od Tyršova mostu se po pár stovkách metrů dostaneme k prvnímu velkému soutoku plzeňských řek. Radbuzy a Úhlavy. Radbuzu tady čeká už jen pár stovek metrů volnou krajinou, než se naplno oddá vysokým kamenným břehům v centru Plzně. Pár metrů pod jezem pak podplouvá třetí pozoruhodný most.

Čtěte také

Nejmladší kamenný dvou-obloukový most u nás. To proto, že od roku 1913, kdy byl most dokončen, se už na stavbu mostů používal beton. Hodně vody pod mostem proteklo a hodně jmen už tenhle most nad Radbuzou nosil. Do roku 1918 se jmenoval Most Františka Josefa I., pak Wilsonův most, Most Karla IV., za války Most vítězství, pak Stalinův most, Most Ludvíka Svobody, a po roce 1989 znovu a snad napořád Wilsonův most. Ale stále pod ním tekla a teče řeka Radbuza. Za malou chvíli její jméno zmizí, když se pod plzeňským pivovarem seznámí se svou sestrou od západu, řekou Mží, a společně vytvoří řeku Berounku.

Radbuza v centru Plzně|foto: Pavel Halla