Porozumět textu

Nedávno přinesly sdělovací prostředky zprávu o znalostních testech školáků z průmyslově vyspělých zemí. Ukázalo se, že české děti vynikají v matematice, ale jsou podprůměrné v četbě. Ne, že by neznaly písmena, ale nedovedou vlastními slovy vysvětlit, co právě přečetly. Obě informace jsou podivně protichůdné. Jak je možné, aby dítě, které porozumí obtížnému záznamu matematické rovnice, najednou neumělo pochopit, co je napsáno v dějepisu nebo v čítance?

Když jsem v dávných dobách chodila do školy, kladl se velký důraz právě na chápání smyslu a souvislostí. Bylo to důležitější než jenom papouškovat, co jsme měli v sešitě. Jenomže škola nemohla utěsnit svá okna a zavřít dveře před politickými zvraty, jimiž náš stát procházel. Začali jsme povinně odebírat časopis Wir lernen deutsch. V něm byly články o Praze, která jest německým městem a stane se po válce ozdobou nacistické říše. Bylo tam líčení, jak německé děti milují svého vůdce Adolfa Hitlera, což by nám mělo být příkladem. Také tam byly písně o hrdinných německých vojácích, kteří umírají i za naše vítězství. Už po nás nikdo nechtěl, abychom tyto texty vysvětlovali vlastními slovy. Stačilo se naučit slovíčka a před německou inspekcí odříkat vyžádanou část zpaměti. Potom jsme šťastně skončili s němčinou a začali se učit azbuku. Ale nové učebnice historie, literatury a občanské výchovy záhy byly tak prolhané a záludné, že se pedagogický sbor neodvážil požadovat, aby látku někdo vysvětloval vlastními slovy. Šprtání nazpaměť se stávalo hlavní vyučovací metodou. Kdo chtěl samostatně přemýšlet, mohl utéci k přírodním vědám nebo k matematice, ale humanitní obory se staly svrchovaným majetkem politiků.

Ve třídě

Už je to 40 let, co se zrušila cenzura a naše země byla plná nadějí. Lidé se chtěli vrátit k ideálům spjatým se vznikem první republiky a obnovit všechno dobré, co si ještě vesměs pamatovali. Místo toho ale začala normalizace a ta pozdvihla lež na hlavní politickou ctnost. Do škol se vrátilo bezduché memorování. Stejným způsobem odříkávali předepsané texty i dospělí na politických školeních.

V roce 1989 už bylo ovzduší první republiky nenávratně ztraceno. Učitelé, novináři i politici, vychovaní v prostředí vychytralého prospěchářství a každodenního předstírání, se nemohli od základů proměnit. Veřejný prostor byl vydán všanc reklamě a honbě za penězi a chamtivost byla vyhlášena za hlavní společenskou ctnost. Nezdá se, že by v takovém okamžiku měl někdo z vlivných činitelů zájem, aby občané dobře rozuměli všemu, co vidí, slyší a čtou. Naše děti se jistě jednoho dne umístí na předních místech i při rozboru čteného textu. Napřed ale k tomu musí dorůst škola a celá společnost, která je vychovává. Doufejme, že to nebude trvat ještě dalších 20 let.

Malí čtenáři|foto:buchmesse.de