Ohnivce – houby časného jara, které potěší oko

Sarcoscypha austriaca - ohnivec rakouský
Sarcoscypha austriaca - ohnivec rakouský

„Jsou to nádherně zbarvené houby, které upoutají naši pozornost, jakmile na ně v přírodě narazíme,“ oceňuje ohnivce předseda Mykologického klubu Plzeň Zdeněk Hájek.

„Zpočátku vypadají jako malé pohárky, později se utváří do mělké mističky,“ popisuje odborník, „velikost bývá tak od 2 do 4 cm. Uvnitř jsou ohnivce nádherně šarlatově červené a vně růžové s bělavou plstí.“

Ohnivec rakouský

Nejčastěji se setkáme s ohnivcem rakouským. Roste při mírné zimě od konce ledna až do května. Desítky až stovky malých plodnic nacházíme na spadaných větvičkách především akátů i dalších listnatých dřevin (olší, vrb, javorů) zpola zanořených v půdě obrostlé mechem, který jim dodává vláhu.

Ohnivec šarlatový

„Dříve se ohnivec rakouský určoval jako ohnivec šarlatový, nicméně ten je mnohem vzácnější,“ upozorňuje Zdeněk Hájek, „pro laika ale vypadá naprosto stejně, liší se pouze mikroskopickými znaky.“ Všimnout si ho můžeme na větvičkách buku, jilmu, dubu a lísky.

Ohnivec zimní

Dalším druhem ohnivce, na který můžeme výjimečně narazit, je ohnivec zimní. Bývá mnohem menší, tvoří uzavřené pohárky a vyskytuje se na vlhkých místech teplých oblastí, obvykle na tlejícím dřevu lip nebo akátů ukrytém v zemi. Zaujme tvarem připomínajícím květ a uvnitř zářivě červenooranžovou, vně oranžovou barvou s jemnou bílou plstí.

Možná záměna se zvonečkem pohárovým

S ohnivci zaměnitelný je tvarově podobný zvoneček pohárový, dříve urnička pohárová. Liší se barvou, uvnitř je tato houba černá, vně šedočerně plstnatá až strupatá. Roste vzácně na tlejících zbytcích dřeva a kořenů hlavně jilmů a lísky, někdy i dubů a akátů, v parcích a v zahradách. Vyhovují jí spíše teplejší oblasti.

Jedlé nejsou, jen krásné

Ani jedna ze zmíněných hub není jedlá. „Jsou ale nádherné na pozorování v přírodě. Navíc starší literatura uvádí, že prášek ze sušeného ohnivce šarlatového používali indiáni k zastavení krvácení,“ uzavírá mykolog.