O tramvaji v úplňku

Onehdy jsem měl zase narozeniny a pět minut po půl třetí ráno mě probudilo signální SMS zpívání. Lekl jsem se, protože v půl třetí ráno přece nemůže přijít žádná dobrá zpráva, aspoň mě ne, ale byla. Bylo to přání k těm narozeninám a moc pěkné přání. Psal mi Zdeněk Sysel, můj kolega - kamarád. A že doufá, že je gratulantem prvním. V několika vteřinách jsem přehodnotil definici smíšených pocitů. Prozatím jsem vždycky říkal, opisujíc tak vousatý fór, že smíšený pocit nastane tehdy, když vám vaše tchýně spadne do propasti s vaším novým autem. To už neplatí, mnohem barevnější pocit jsem prožil u té esemesky. Není to tak silné drama, jako s tím autem, ale byl to přinejmenším skutečnější, autentičtější prožitek. Od úplného nočního rozmrzení k smíru až k veselí a příjemnému prožitku. Pokus o usnutí, ale za čtvrt hodinky druhá esemeska od stejného odesilatele, tentokrát s otázkou, zda nespím kvůli němu, nebo úplňku. No, vím jistě, že měsíc mi esemesku o své úplnosti určitě neposílal, takže to zůstalo na Syslovi Zdeňkovi.

Země a Měsíc|foto:Earth Sciences and Image, NASA-Johnson Space Center

Dál už ovšem ne tak docela. Psal jsem večer předtím o zdražování plzeňských tramvajenek a jízdenek vůbec. A teď jsem, zčásti kvůli kamarádovi, zčásti možná kvůli měsíci, upadal pomalu do sna, ale jistě už do jiného, než byl ten prvospánkový. Zdálo se mi o tramvaji. Zdálo se mi, jak lidé nastupují i nastupují s úsměvy na tvářích, jak si dávají přednost u sedadel, přestože i po nastoupení všech zájemců o jízdu zůstala některá volná. Zdálo se mi o krásně čisté tramvaji, v které se lidé projíždějí ve volném čase, protože tak příjemné prostředí není snadné jinde nalézt. O pánovi, který si podle příjezdu tramvaje nařizoval hodinky, o ženě, která poděkovala na konečné řidiči za příjemné svezení, o studentech, kteří požádali řidiče, zda by s ním nesměli jet ještě kousek zpátky, protože ještě neskončila deska, kterou cestující poslouchali ve sluchátkách u sedadel, zdálo se mi, jak se v tramvaji, jako každý jiný den, setkal primátor města se svými náměstky na cestě do práce.

Emma Srncová - obraz|foto: www.domek.cz

Takový to byl sen. Teprve takto a v noci jsem si uvědomil, co chybí plzeňské tramvaji, třeba číslo čtyři, do úplnosti občanské vybavenosti, do tramvajového úplňku. Byl by to pěkný dárek k narozeninám, říkal jsem si ráno, byl by to krásný dárek pro všechny cestující, tedy i pro pana primátora a jeho náměstky a ostatní radní, byl by to krásný dárek i pro dopravní podniky, pro Plzeň. Probudil jsem se já, probudily se tramvaje, probudili se cestující. Tramvaj cinká a je nejvyšší čas, aby se ještě pře konečnou a volbami nového řízení, probudili i na sedadlech spokojeně pochrupující radní. Za dvanáct korun? Kdo by si nepřispal, což?Odpověď příteli Syslovi tedy správně zní: nemohu spát kvůli politickým neúplňkům.

Kouzelník|foto: Jičín - město pohádky