Není se co divit...
Řada anket a průzkumů veřejného mínění svědčí o tom smutném faktu, že znalosti mladé generace o událostech před čtrnácti lety jsou žalostné, často žádné. Důvodů je řada, jeden z těch hlavních popisují učitelé dějepisu, kteří tvrdí, že na výuku této fáze československých a českých dějin mají ve svém rozvrhu ne víc než deset minut. Je možné namítnout, že pokud by vyučovali v příčinných souvislostech, mohli by o studentské demonstraci na Národní třídě hovořit s žáky tématicky kontinuálně už od výkladu látky bělohorské, pobělohorské a ve všech dalších kapitolách. Jde o národní síly, národní slabosti, modely řešení útlaků kolaborace s jakoukoliv mocí v různých dobách. Mluvit před studenty o sedmnáctém listopadu roku 89 pouze deset minut a vysvětlovat tak nevědomost mladé generace je hrubým pokrytectvím... Tak začíná komentář Jiřího Tomáše Blažka o důvodech neznalosti příčin a důsledků událostí sedmnáctého listopadu 1989, ale nejenom o tom ...
Stejně smutné jsou i výsledky anket a průzkumů, které dnes hovoří o preferencích komunistů. Nevím, kolik minut mají učitelé dějepisu na popsání zvěrstev komunistů v Sovětském svazu, v Československu a ve světě vůbec, ale tohle už není možné svádět pouze na učitele. Příčiny stoupající obliby komunistické strany jsou totiž mnohovrstvé. Mladí znají pravdu o sovětských gulazích, politických koncentrácích u nás a milionech výhradně politicky motivovaných vražd pouze velmi umírněnou. Nedostatkem času učitelů, třeba, ale i nedostatkem času rodičů a současných politiků. Nedostatek času, ale i vůle je to. Od většiny parlamentních politiků, kteří předvádějí sériové politické obchody právě s komunistickými poslanci, není možné čekat, že dnes budou o komunismu hovořit jako o zlořádu. A jestliže dnes Vladimír Železný zakládá v senátu této země klub spolu s kolegy komunisty, jak říká, řeknou si mladí snadno, že na tom současném komunismu nemůže být mnoho špatného. Komunismus není minulý nebo současný, to zaprvé. A za druhé senátor Železný školí celou mladou generaci v tom, že když někde zadarmo dávají sekretářku a auto, je třeba to brát, byť by to i s opovrhovanými komunisty bylo. Komunisté se mimochodem zachovali stejně licoměrně a vstoupili kvůli té sekretářce a autu do klubu s člověkem, který je tupil ve svém televizním vysílání a seriály o jejich dokonalosti programově odmítal. Programy se mění tam i tam, jak je vidno.
Není třeba se bát vlády komunistů, k tomu po čtrnácti letech od revoluce není důvod. Je třeba se bát politického i osobního prospěchářství. To kdyby tu nebylo, věděli by víc studenti i dospělí voliči. Věděli by víc nejenom o Národní třídě, ale také o ulici Opletalově, Heliodora Píky a Milady Horákové.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
