Nejchytřejší ženská v Československu, řekl o Miladě Horákové její politický souputník. Do poslední chvíle zůstala věrná sama sobě a svým zásadám

Milada Horáková byla politicky aktivní už za první republiky. Jako úřednice a později poslankyně se věnovala především sociální oblasti. Podle pamětníků byla vtipná, charismatická, citlivá. Politický souputník Vojta Beneš o ní říkával, že byla „nejchytřejší ženská v Československu“.

Vzhledem ke svým postojům a spolupráci s odbojem strávila většinu druhé světové války v nacistických věznicích. Gestapo ji zatklo už v roce 1940. Ani brutální výslechy a hrozba trestu smrti ji nezlomily.

Po válce pokračovala v politické činnosti a jako zastánkyně demokratických hodnot byla od února 1948 nepohodlná komunistickému totalitnímu režimu. V roce 1949 ji státní bezpečnost spolu s dalšími zatkla a obvinila z plánování státního převratu.

Po zinscenovaném procesu, ve kterém nepodlehla tlaku odříkávat předem naučené výpovědi, si vyslechla rozsudek smrti. Neodvrátilo ho ani to, že o milost pro ni žádali nejen její dcera Jana a otec Čeněk, ale i Albert Einstein nebo Winston Churchill.

Poprava byla vykonána 27. června 1950 brzy ráno. Milada Horáková do poslední chvíle zůstala věrná sama sobě a svým zásadám. Její myšlenky můžeme ocenit i díky dochovaným dopisům.