Na břehu Plešného jezera stávala turistická chata i areál vojenské roty
Na české straně Šumavy je pět jedinečných ledovcových jezer. Každé z nich je něčím výjimečné, ale jedno mají společné – přírodovědci je zkoumají už déle než 150 let a návštěvníci je milují. Jezera byla hojně navštěvována už v 19. století a například u Plešného jezera, na jihu Šumavy, byla vybudována chata nabízející ubytování a občerstvení.
Plešné jezero zajímalo naše předky už v dávných dobách. První konkrétnější, z dnešního pohledu nedokonalý popis, zaznamenal v roce 1567 krumlovský purkrabí Jakub Krčín. Na konci 18. století jezero prozkoumal a především využil jako dokonalý zdroj vody pro svůj plavební kanál Josef Rosenauer. K prvnímu biologickému průzkumu došlo po roce 1860.
Plešné jezero navštívil 13. srpna 1868 sám princ Jan Nepomuk ze Schwarzenbergu. Sice mu tehdy bylo pouhých 8 let, ale jako památka na tuto návštěvu budoucího vlastníka panství a stavitele plavebního kanálu, který dnes známe právě pod jménem Schwarzenberský, byl na břehu jezera zvýrazněn pamětní kámen, ze kterého si princ Jan prohlížel jezero.
V roce 1911, z popudu knížecí správy, vyrostla na břehu jezera tzv. Lucemburská chata. Nabízela občerstvení a ubytování pro 14 osob ve čtyřech pokojích, zpočátku jen pro lesní personál a hosty. V roce 1935 byla zásadně rozšířena o dalších 6 vyhřívaných pokojů a jednu společnou noclehárnu. Celkem se tu mohlo ubytovat až 46 hostů. Přestavba přišla tehdy na 190 000 korun, což by dnes odpovídalo odhadem zhruba 2 milionum korun. Chatu s velkou venkovní terasou celoročně provozoval Anton Hochholdinger a prý tu čepoval výborné bavorské pivo.
Jenže využití této nákladné a velké přestavby nemělo dlouhého trvání. Přišla druhá světová válka, po ní vyhnání Němců z pohraničí a pověstnou poslední ránu z milosti zasadil rozvoji cestovního ruchu na Plešném jezeře komunistický převrat v roce 1948. Všechna šumavská ledovcová jezera se rázem ocitla v ostře střeženém hraničním pásmu a spokojené turisty s baťohy a deštníky v rukách vystřídali vojáci třímající samopaly nabité ostrými náboji. V roce 1951 turistickou chatu zabrali pro své potřeby právě příslušníci pohraniční stráže. V jejich správě ale nevydržela dlouho. Ani ne po roce lehla popelem. Příčinou požáru byl prý zazděný dřevěný trám v těle komínu. Pohraničníci si ale poradili velmi rychle. Už v roce 1953 tu stála zbrusu nová budova roty spolu s dalšími dvěma domky.
Plešné jezero se stalo běžným lidem nepřístupné. Jeho krásu mohli zažívat pouze příslušníci pohraniční stráže nebo politicky spolehlivé osoby. Přesto ale v průběhu desítek let těžké nesvobody a nemožnosti navštívit jedno z nejkrásnějších šumavských jezer s 260 metrů vysokou jezerní stěnou, nad níž se tyčí monumentální pomník básníku Adalbertu Stifterovi a nachází se vrchol nejvyšší hory české Šumavy, svitla malá naděje. Stalo se tak ve dvou letech politického uvolnění 1967 a 1968, kdy v doprovodu pohraničníků bylo možné navštívit, právě Plešné jezero. A pak dalších více než 20 let se sem opět dostali pouze pohraničníci a vyvolení.
Přesto ale pohraničníci rotu a přilehlá stavení opustili v roce 1981. Zchátralé budovy zdemolovali v roce 1989. V roce 1990 sem zavítalo opravdu velké množství návštěvníků. A zájem turistů neopadá dodnes. Sice už zde nestojí hospoda ani penzion, natož vojenské budovy, ale to je dobře, protože díky tomu si můžeme vychutnat úžasný kout Šumavy s jedinečnou přírodou.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
