Mise, která změní pohled na svět. Roman Sýkora zachraňoval životy v Keni

„V říjnu jsme se vrátili. Vždycky jsem chtěl, nebo koketoval s tím, že bych odjel na nějakou takovou misi. Mezitím jsem začal spolupracovat s 3. fakultou lékařskou.  Letos v létě se úplně náhodou objevil požadavek na lékaře, který by zastřešil tým projektu v Itibo. Neváhal jsem a vyrazil,“ popsal počátek cesty do Keni Roman Sýkora.

Před odletem musel projít povinným očkováním na řadu nemocí. Nejvíce se bál malárie „V září jsme odlétali. Byla tam přede mnou řada očkování. To všechno jsme museli podstoupit v relativně krátkém čase, ale nikdo nic nechytnul, takže to bylo dobrý. Upřímně největší strach jsem měl, abych nechytil malárii. Celou dobu jsme brali léky,“ říká.

14 fotografií

Jak na výpravu vzpomíná? „Mně se ta práce líbila. Ta míra improvizace a vystoupit z komfortní zóny vás hodně posune. Najednou máte hodně limitované zdroje. Místo všech možných léků tam máte jeden lék, musíte to používat. Ti lidé ale mají stejné potíže jako tady. Zejména u těch úrazů. Jiný spektrum je tam interních onemocnění, je tam hodně pacientů, kteří jsou HIV pozitivní, je tam tuberkulóza, malárie. Jsou tam tato onemocnění, která se léčí tak, jak by měly. Je tam systém zdravotního pojištění a vláda platí léčbu HIV i tuberkulózy. Lidé mají ale zhoršenou dostupnost zdravotní péče.“

Taková mise změní pohled na svět. I to Roman Sýkora potvrzuje: „Je dobrý z té komfortní zóny vystoupit a uvědomit si, jak dobře se tady máme a kolik toho tady máme. Těch možností… Dá se žít z podstaty života a přežijete leccos. Určitě, když se člověk vrátí, snaží se méně stresovat a řešit věci, které se dějí ve společnosti tady. Líbilo se mi, jak tam žijí děti. Nemají mobilní telefony, mají spoustu zábavy, žijí společně, hodně se smějou, přestože jsou chudé, často bosé. Přivezl jsem si to, že život nezávisí na civilizačním dostatku,“ dodal.

Jaký je vlastně život v Keni? Jak tam Roman Sýkora trávil volný čas? I to si poslechněte v rozhovoru!