Když je něco retro, vnímáme to pozitivně. Ale ne vždy
V češtině máme spoustu slov, pomocí kterých hodnotíme stav, kvalitu nebo stáří něčeho. Třeba sýr je vyzrálý, názor zastaralý, svetr sepraný a vytahaný, vánoční cukroví je tradiční. Ale co když je něco „retro“? Jak funguje slovo „retro“ v češtině? A je to vůbec samostatné slovo?
Výraz retro žije v češtině trojím životem. Funguje jako samostatné podstatné jméno, takže se setkáváme například s vyjádřením: „divadlo uvádí muzikálové retro“, nebo „ve své tvorbě se inspirovali retrem“. Slovo „retro“ je v tomto případě středního rodu a skloňuje se podle vzoru město. Zároveň se s tímto výrazem setkáváme jako s přídavným jménem nesklonným. Mluvíme pak třeba o retro stylu nebo retro módní přehlídce. A konečně se tento výraz vyskytuje jako předpona. Čím častěji se nějaké slovo s výrazem retro spojuje, tím pravděpodobněji to uvidíme napsáno dohromady, jako např. ve slovech retromóda nebo retrohit.
Výraz retro je zajímavý svojí nejednoznačností. Když je něco retro, může to být vnímáno velmi pozitivně až obdivně, třeba ve větě: je to sběratel, jeho sbírka obsahuje několik cenných retro kousků techniky. Jiná poloha představuje takové mírné, ale spíše laskavé pousmání, např. ve větě: „to víš, vánoční stromeček u našich, to jsou hlavně takové ty retro ozdoby“. Není to nic módního, naopak, užití výrazu retro zde odkazuje k něčemu minulému, neaktuálnímu, ale v tomto případě to ani moc nevadí.
Retro v negativním významu
Například v hodnocení ubytování na internetu někdo napsal do komentáře: „Vybavení pokojů, k tomu bych se radši ani nevracel, to bylo těžký retro před rekonstrukcí.“ Zvlášť spojení slov „těžký retro“ často odkazuje k něčemu, co je významně za svou životností, už to opravdu není v módě, je to sice funkční, ale ne moderní, ani hezké, ani historicky cenné, jen přežité.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.