Vyprávění o narativu
Narativ patří mezi slova, která byla původně odbornými termíny, ale v současnosti se dostávají mimo odborný jazyk a do médií. Jejich význam se posouvá, rozšiřuje a mění.
Narace je proces vyprávění. Formami tohoto procesu se zabývá jedna součást literární teorie, které se říká naratologie. Ten, kdo vypravuje, tedy vypravěč, je narátor. A narativ je výsledkem narace. Je to vypravování událostí nebo dějů s nějakým záměrem.
Kulturní, národní, státní nebo krizový narativ
Kromě literární teorie se slovo narativ používá i v jiných oborech, například v sociologii, psychologii a mediálních studiích. A právě z těchto oborů proniká dále do médií. Slovem narativ se v tomto případě označuje způsob, jakým je událost podávána, jaké prvky příběh obsahuje a jak jsou tyto prvky poskládány dohromady. Může to být i způsob, jakým lidé interpretují a zobrazují svět kolem sebe, nebo třeba i určitý pohled na svět, pozice, rámec, skrze který vnímáme určité téma nebo situaci.
Když poskládáme za sebe snímky romantického pobřeží za východu slunce, stylové vily v zeleném parku a pak třeba snímek krásně naaranžované snídaně, k tomu přidáme popisek „Moje dnešní ráno“ a nasdílíme to na sociální síť, je to také narativ a velmi často používaný. Jde o budování našeho společenského statutu pomocí vizuální sebeprezentace. Zajímavé je, že se v tomhle případě nemusí vůbec jednat o textovou podobu vypravování. Narativ může být realizován jako sekvence fotografií nebo snímků, které mají za úkol vizuálně „podávat ten správný příběh“ tak, aby si ho divák vlastně vymyslel sám.
Autor takového fotopříběhu nemusel lhát, není ani zřejmé, jestli se jedná o vysněné ráno nebo je to skutečnost, divák si příběh domyslí sám.
Neměli bychom zapomínat, že se pořád jedná o způsob vypravování. Narativ není jen prosté sdělování faktů, ale spíše skládání událostí do příběhů určitým způsobem s jistým záměrem. Slovo narativ má však kvůli nadužívání v médiích v současnosti slušně nakročeno k tomu, aby se jeho význam posunul ještě víc, a to směrem k pejorativnímu označení pro bájení, smyšlenku, manipulaci nebo dokonce lež. Je na nás jako na čtenářích, divácích nebo posluchačích, abychom dokázali číst narativ s porozuměním, ověřovat fakta a zjišťovat, s jakým záměrem je předkládaný příběh vyprávěn.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.