Kde se vzalo spojení „No, potěš koště“?
Frazém Poteš koště užíváme, chceme-li ironicky nejčastěji v kontaktu s druhou osobou vyjádřit údiv nebo překvapení nad nějakou nepříjemností, katastrofou nebo zmařenou příležitostí.
Původ tohoto rčení v dostupných zdrojích nelze najít. Pravděpodobně se jedná o upravenou, modifikovanou podobu staršího frazému potěš pánbu, který užíváme v podobném významu.
Potěš pánbu vzniká ze spojení pomáhej pán bůh nebo pomoz pán bůh. Důležité je si uvědomit užití rozkazovacího způsobu vyjadřujícího přání. Po tomto vymezení je snad jasnější, že se původně jedná o přací formuli, tedy pomáhej pán bůh při práci. Postupně toto přání nabylo i dalšího významu: vyjádřit překvapivou reakci, zděšení při nějaké katastrofě. Jako synonymní podoba pak vzniká i potěš pánbu.
Frazém potěš koště nedohledáme ve frazeologických slovnících, vyskytoval se především v mluvě mládeže, z níž se rozšířil do běžnějšího užívání. V Českém národním korpusu, konkrétně v korpusu Syn2020, najdeme jen tři doklady a všechny tři jsou z beletrie, v níž jde o mluvený jazykový projev. A v mluvené češtině také tento frazém fungující dnes hlavně jako zvolání nejčastěji užíváme.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
