Parasociální - slovo roku 2025. Já tě znám, ty mě ne!

22. leden 2026

Posloucháte někoho v rádiu, sledujete ho v televizi nebo na internetu – a máte pocit, že ho dobře znáte. Víte, jak mluví, co má rád, co ho rozčiluje. Jenže on o vás neví vůbec nic. Tento stav se popisuje slovem parasociální. Vydavatel slovníku Cambridge Dictionary ho zvolil slovem roku 2025.

Výraz parasociální se nejčastěji používá ve slovních spojeních parasociální vztah nebo parasociální interakce. Toto spojení se zkracuje také pomocí zkratky PSI. Jedná se o jednostranný vztah, ve kterém prožíváme blízkost, sympatie nebo důvěru k někomu, s kým se osobně neznáme – a ani znát nemůžeme, protože se jedná např. o slavnou osobnost, herce, zpěváka, politika nebo v dnešní době třeba o influencera na sociálních sítích. Důležité je, že emoce jsou skutečné, ale vztah je jednostranný. Tenhle pojem přitom vůbec nevznikl s internetem. Už v 50. letech 20. století si tohoto jevu všimli badatelé u rozhlasu a televize. Posluchači nebo diváci slyšeli jeden a tentýž hlas každý den, zvykli si na styl mluvy, tón i humor moderátora a měli pocit, že je to „někdo jejich“. Parasociální vztah tedy existoval dávno před sociálními sítěmi.

Slovo roku 2025

V posledních letech se změnila intenzita a rozsah těchto vztahů. Dnešní influenceři, youtubeři nebo podcasteři sdílejí mnohem víc ze svého soukromí: vidíme jejich domov, známe jejich děti, dovolené, zážitky, slyšíme jejich názory na všechno možné. Parasociální vztah tak působí osobněji a silněji než dřív.

Z jazykového hlediska je zajímavé, že slovo parasociální se v češtině zatím používá hlavně v odborných textech a od té doby, co bylo vyhlášeno slovem roku 2025, o něm slyšíme často v médiích a začíná se dostávat do povědomí široké veřejnosti. Takzvaně se determinologizuje. To mu paradoxně může škodit, protože neodborným, často zkratkovitým používáním se může zaškatulkovat mezi slova, která znamenají něco prvoplánově škodlivého.

Parasociální vztah může působit uklidňujícím i motivujícím způsobem. Snažíme se žít jako naši hrdinové, jejich činy a zážitky nás motivují k vlastním aktivitám, zároveň nás uklidňuje, když na nás promlouvají z médií každý den, vidíme že jsou v pořádku, zůstávají součástí našich každodenních rituálů, během kterých si pouštíme jejich pořady a podobně. Problém nastává ve chvíli, kdy zapomeneme, že jde o vztah jednostranný – a začneme očekávat blízkost nebo pozornost, která z principu přijít nemůže. Jazyk nám ale tímhle slovem pomáhá tenhle rozdíl pojmenovat a uvědomit si ho.

Slovo parasociální nám připomíná, že pocit blízkosti ještě neznamená skutečný vztah – a že si občas musíme ujasnit, kdo koho vlastně doopravdy osobně zná.

autoři: Stanislav Jurík , Růžena Písková
Spustit audio