Jak jsme v roce 1990 volili v Klabavě

Od dětství jsem měl problémy s vyslovováním tak typicky českého písmenka, jako je ř. Slova jako Říp, řádně, řehole, neřkuli Řehoř (to je snad nejhorší), to jsou slova, kterých jsem se vždycky bál a styděl a pokud to jen trochu bylo možné, nepoužíval jsem je, což bylo mnohdy velmi obtížné. Tedy v přímé řeči...hm, tak to vidíte, vyhnout se ř v češtině nejde. Čím je však člověk starší, tím víc si možná, snad, uvědomuje, že tato vada nemusí zneklidňovat spokojený život jejího nositele. Jsou přece důležitější věci. I přesto však přichází někdy chvíle, kdy si uvědomím svůj respekt před tímto písmenkem. Například svým vstupem do politiky po listopadu 1989, kdy jsem se musel začít veřejně projevovat - projevy, promluvy, vystoupení, tam všude jsem měl pocit, že musí být slyšet jak neumím toto zpropadené písmenko.

Písmenko

Přednedávnem nám zvolili prezidenta. Nebyly to první volby, které jsem zažil, i když tyto byly jen zprostředkované a doufám, že ani ne poslední. První, skutečně svobodné volby, ostatně jako většina z vás, jsem prožíval v roce 1990. Největší potěšení jsem měl z voleb do místních zastupitelstev, obecních samospráv, ty jsem pokládal za důležitější než volby do kupř. tehdejšího Federálního shromáždění. Říkal jsem si, z dnešního pohledu asi naivně, že konečně bude možné prostřednictvím svého hlasu ovlivnit dění ve svém bezprostředním okolí. Že v obcích a městech bude položen základ pro politický život, že právě zde budou vyrůstat postupem doby zkušení politici, kteří budou úspěšně vést naši zemi směrem k prosperitě a slušnému životu.

Volili jsme samozřejmě i u nás v Klabavě, malé vsi poblíž Rokycan. Klabavské Občanské fórum (Občanské fórum bylo, milé děti, pokud to nevíte, první svobodné politické seskupení vzniklé po listopadu 1989) sestavilo kandidátku z lidí ochotných pro svou obec čtyři roky něco dělat. V místním rozhlase jsem je pak společně s ostatními členy OF po jednom každém z nich představovali občanům. V obavě, abych tuto volební kampaň kolegům nezkazil a sám sebe neztrapnil, jsem se radostně hrnul k přečtení jména kandidáta, kde nebylo ř - hurá, ano, vykřikoval jsem, pan Václav Brada, to je, přátelé, pro mě to naprosto ideální jméno. Bohužel jsem si nevšiml dovětku za jeho jménem. Teprve, když jsme se nevyhnutelně blížili k jeho jménu jsem si s hrůzou uvědomil, jakou past jsem si sám a s radostnou ochotu na sebe připravil. S ledovým potem avšak pokud možno slavnostně jsem pak četl: "Pan Václav Brada...(krátká pauza)...řřřřidič, čtyřřřřicet čtyřřři let".

Řečník

Nutno dodat, že kandidáti Občanského fóra tenkrát i přesto v Klabavě volby vyhráli a výrazně porazili i kandidáty za komunistickou stranu.

Z toho plyne, milé děti, poučení, že i s vadou v řeči můžete prožít úspěšný život a věnovat se třeba i politice.