Helena Vondráčková: Růže kvetou dál
Mnoho dnes už u nás zlidověných písní bychom si nezpívali, nebýt textařů, kteří jim dali duši, tu naši českou, s naší mentalitou, s naším citem pro romantiku, s naší tradicí a s naší láskou k přírodě.
O květech se zpívá v mnoha písničkách. Nejvíce opěvovaným květem je zřejmě květ růže. V Čechách máme dokonce sběratele písní s tématikou růží, Miloše Chrásku z Hrádku u Rokycan. Růže k lidem v historii promlouvala různými způsoby a v každé historické epoše měla trochu jiný význam. V dnešní době je nejvíce spojována s láskou, protože symbolizuje vše, co láska přináší. Tak jako láska pomalu rozkvétá, rodí se růže z poupěte. Může i zranit svými trny, bodne do prstu, tak jako láska do srdce. Jedno arabské přísloví říká: Nezlob se na růži, že má trny; raduj se, že tak trnitý keř má růže“ a kdosi neznámý napsal „Kdo růže netrhal, neví, jak voní. Kdo lásku nepoznal, neví, jak bolí.“
A o tom je i následující píseň, kterou česky otextoval Ivo Fischer, hudbu napsal francouzský zpěvák Gilbert Bécaud. Ten v jejím originále z roku 1967 zpíval „jen život má význam, jako květina, která tančí. To důležité je růže.“ Ještě ten rok tuto píseň nazpívala i Helena Vondráčková.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.