Životnost v jazyce a živost v realitě

Vrtá Vám v hlavě, jaké „ i“ napsat v koncovce jmen „bacil-i/y“, „ milo b-i/y “, zda se uvedená jména skloňují podle vzoru „pán“ nebo „hrad“? Pak je to jen další důvod, proč byste měli zůstat naladěni navlnách Českého rozhlasu. Právě o těchto a dalších jevech bude řeč v dnešním jazykovém koutku nazvaném „Životnost vjazyce a živost v realitě“. Jak to tedy s tou životností vlastně je?

Především si musíme uvědomit, že životnost v jazyce je kategorie gramatická. A jako taková v sobě sice odráží biologickou živost, ale nemusí s ní nutně korespondovat. V češtině existuje několik jmen, která v realitě označují živé skutečnosti, přesto však zůstávají neživotná, jako například slovo „strom“. A neshoda životnosti a živosti platí i obráceně. V realitě neživý „strašák do zelí“ je v jazyce životný.

Existuje nějaká pomůcka, podle které bezpečně poznáme, zda je jméno životné či neživotné?

Platí pravidlo, že u životných jmen se jejich čtvrtý pád nikdy neshoduje s pádem prvním, jako je tomu u jmen neživotných, ale naopak koresponduje s pádem druhým. Na čtvrtý pád se ptáme: „pro koho, co“, například pro „sněhuláka“. První a čtvrtý pád jména „sněhulák“ se liší, jméno sněhulák je tedy mužského rodu životného, přestože je neživé. Naopak čtvrtý pád namátkou jména „dům“ je rovněž „dům“, první a čtvrtý pád se shodují, jméno „dům“ je tedy neživotné.

Proč je rozlišení životnosti u mužských jmen tak důležité?

Předně již z praktického hlediska, co se týče shody přísudku s podmětem a shody jména s přívlastkem. V jazyce se totiž vyskytuje specifická skupina podstatných jmen označující sice neživé věci, u níž však můžeme užít životné i neživotné koncovky, které pak rozhodují o syntaktickém pravopise. Množné číslo třeba jména „ukazatel“ má dubletní tvary, a to ukazatelé i ukazatele. První koncovka „é“ svědčí o životnosti jména, druhá „e“ o jeho neživotnosti. Proto ve větě „Ukazatelé stáli na rozcestí“ napíšeme v příčestí činném „stáli“ měkké „i“, a naopak ve větě „Ukazatele stály na rozcestí“ „y“. Obdobně: „Ledoborci se plavili po moři“, v příčestí činném „plavili“ napíšeme „i“, ale ve větě „Ledoborce se plavily po moři“ napíšeme „y“. Stejný jev zaznamenáme i u názvů ryb a rybích výrobků. V prvním pádě čísla množného jsou kodifikované dubletní koncovky: „slanečci“ i „slanečky“, „uzenáči“ i „uzenáče“. Ve větě „Slanečci nám chutnali“ napíšeme v příčestí činném „chutnali“ měkké „i“, ve větě „Slanečky nám chutnaly“ „y“.

Ze zkušenosti vím, že čeština je jazyk plný vyjimek. Najde se i v tomto případě nějaká?

Máte pravdu. Podstatná jména „lidičky“, „rodiče“ a „koně“ mají v 1. pádě čísla množného sice neživotné zakončení, ale přívlastek shodný i přísudek má podobu životnou.

A v závěru bychom měli zodpovědět otázku, na kterou jsem lákal posluchače k rádiu. Jaké „i“ napíšeme v množném čísle slova „bacili/y“, „mikrobi/y“?

U skupiny podstatných jmen označujících malé organismy, jako bacili, mikrobi a koráli, se může psát „i“ i „y“. Tato jména tedy kolísají v gramatické životnosti. Lidstvo totiž dlouho o jejich biologické živosti pochybovalo, proto se dochoval pravopis obojího „i“.